Článek
Projevily se výhry, které teď sbíráte, třeba i na vaší popularitě v Calgary? Přezdívka „Big Save Dave" není tak špatná, že?
Nedělám z toho vědu. Z mého pohledu je fajn, že chytám v Kanadě, kde se hokej bere jako sport. V Americe mi někdy připadá, že lidi přijdou na zápas spíš jako na rodinný výlet.
Ale třeba o Las Vegas, kde jste hráli v pátek, se říká, že je tam nejlepší atmosféra v NHL. Nesouhlasíte?
Pro hokej je to super místo. Hraje se tam strašně těžce, lidi je ženou. Ale nejextrémnější je, jak tam nahlas pouštějí hudbu. Hlavně při rozbruslení, kdy se chce člověk už trochu soustředit, tak je šílený rachot. Až jsem skoro uvažoval, jestli nemám zmizet do šatny.
Někteří gólmani jsou hodně soustředění jen na sebe, ale i vaši spoluhráči vykládali, jak jste otevřený a komunikativní typ. To až poslední dobou?
Už si dávám pozor, abych nebyl moc přemotivovaný, jako se mi občas stávalo v minulé sezoně. Já se potřebuju soustředit hlavně na těch třikrát dvacet minut. Člověku pomůže, když je psychicky uvolněnější.
Dá se říct, že jste v Calgary naladěni na stejnou vlnu?
Jo, u nás je dobré, že jsme docela mladý tým, takže srandu si udělá kdokoli z kohokoli. Všichni jsou normální a v pohodě. Nikdy jsem neměl problém trochu popíchnout i někoho, kdo byl v mančaftu nedotknutelný. Ale takoví tady v Calgary snad ani nejsou.
Před sezonou přišel do Calgary nový kouč Bill Peters a to je vždycky velká záhada, jak to bude v týmu fungovat. Nastaly nějaké složitosti?
To je pravda, že to bývá skok do neznáma. Já na mistrovství světa v Dánsku vyzvídal od kluků, co hráli za Carolinu, kde Peters trénoval. A slyšel jsem od nich, co se může stát. Takže jsem rád, že se to zatím nestalo. (směje se) Vždycky chvíli trvá, než si to sedne, a nikdo si stejně nemyslel, že lusknutím prstu začneme vyhrávat.
Ale týmu se daří, v Pacifické divizi patříte do první trojky.
Změny se povedly. Klukům, kteří přišli z Caroliny, což jsou Elias Lindholm a Noah Hanifin, se daří, hrají výborně.
| Rittichovy statistiky |
|---|
| Průměr gólů 2,04 |
| Úspěšnost zákroků 93 % |
| Zápasy od začátku 10 |
| Výhry 8 |
Gólman má vždycky nejblíž k bekům. Podle vašich výsledků se zdá, že komunikace s nimi je bezproblémová, je to tak?
Loni to trochu vázlo v kabině, protože jsem nevěděl, co si můžu dovolit, ale teď je to už v pohodě. S beky, s útočníky, se všemi.
Nezměnily se ani vaše vztahy s Mikem Smithem, kterého jste výbornými výkony vystrnadil z branky?
Mike je pořád jednička a já dvojka. Jen teď prostě chytám o něco víc (rozhovor vznikal před nedělním utkáním v Arizoně, kde chytal Smith a Calgary vyhrálo 6:1 - pozn. aut.). Mike je neustále pozitivní, po zápasech za mnou zajde a řekne svoje poznatky. Mám velké štěstí, že jsem v mančaftu s takovým gólmanem.
Když se Smith v minulé sezoně zranil, tak jste měl možnost zkusit si velký zápřah a vaše výkony byly docela kolísavé. Cítíte, jak jste se už posunul a získal větší konzistenci?
Já v to doufám! Ale tahle otázka je ještě předčasná. Těch zápasů do konce základní části je pořád strašně moc. I když teď se cítím skvěle. I únava se lépe odbourává, když se vyhrává.
Svoje statistiky jste zlepšil, i když NHL gólmanům upravila výstroj a vzbudila tím u části brankářů velkou nevoli. Patříte do této skupiny rebelů, kterým se změny nelíbí?
Nezbývá nám než si zvyknout, ale ta nová výstroj je fakt strašně upnutá. Když v něčem podobném chytaly předchozí generace, tak si samozřejmě nestěžovaly jako teď my. Ale taky to bylo v době, kdy se hrálo s jinými hokejkami, tolik hráčů nemělo tak dobrou střelu jako dnes. Ale co se dá dělat, musíme se podřídit.
A chodit domů s modřinami...
Manželka mi je po zápasech vždycky počítá a zkontroluje, jestli to není nějak horší, a jede se dál... Ono to není ani tak o tom, že schytáte ránu, ale když je to na blbé místo, někam ke klíční kosti, trapézovému svalu, tak to může být problém. Někdy když puk letí kolem hlavy nebo někam ke krku, tak si na tréninku říkám, jestli radši neuhnout. Třeba když vypálí náš kapitán Giordano, od kterého ty střely po zmenšení výstroje koušou ještě víc.
Máte nějakou reakci od lidí, kteří mají v těchto změnách prsty?
Supervizor gólmanů NHL Kay Whitmore nám na to vlastně ani neodpověděl. Jen říkal, že se teď musí snažit výrobci výstroje.
NHL si ale pochvalovala, že padá víc gólů, výsledky jako 7:5 nebo 6:4 nejsou výjimkou.
Ale ten nárůst není tak extrémní. My jsme teď doma vyhráli 7:2 a 6:3, ale ve Vegas zase prohráli 0:2. V některých zápasech to tam prostě padá a v jiných ne. Tak jako dřív. Já si jen říkám, co je napadne příště. Už nám zmenšili betony, rukavice, abychom za chvíli nechytali jen v holenních chráničích.
Když teď patříte statisticky mezi nejlepší gólmany NHL, je za tím i větší teoretická příprava? Studujete s asistenty, kam nejlepší hráči střílejí? Třeba v zápase s Edmontonem to vypadalo, že máte přečteného Němce Draisaitla, který na vás jel dvakrát sám...
U něj jsem věděl, že to rád dává pod vyrážečku, ale jinak ne. Občas se na čísla podívám, ale detailně se nepídím po tom, kdy jsem šel při zákroku nahoru, kdy dolů. Zajímají mě jen výhry, abych jich měl co nejvíc.
Vyberete jeden zápas v sezoně, který vám zatím vyšel nejvíc?
Utkání s Edmontonem bývají vyhecovaná, protože je to derby. Pro lidi to bývá super zážitek, naposled bylo i dost šarvátek. Ale mně nejvíc vyšel duel na Rangers. (Rittich se na výhře 4:1 podílel 44 zákroky.)
V Carolině byl skoro celý listopad mimo hru Petr Mrázek, velké zdravotní problémy má ve Philadelphii také Michal Neuvirth, takže jste jediný český gólman, který teď v NHL chytá. Jak to berete?
To je momentální stav. V zámoří je nás českých gólmanů ale dost. Jde o to, aby kluci na farmách byli trpěliví, pořád pracovali a ta šance přijde.
U Flames teď máte smlouvu jen na rok. Je součástí vaší motivace i to, že si chcete zasloužit pořádný šek na delší dobu?
Takhle se na to nedívám. První věc je pomáhat týmu vyhrávat. Ale je jasné, že v NHL bych rád vydržel co nejdéle. A kdo ne?
