Simon mezi legendami. Crosbymu by mohli platit dvojnásobek a pořád by se to vyplatilo, říká český vyslanec v Pittsburghu

Loni se ale situace podstatě změnila. Čtyřiadvacetiletý bývalý sparťan podepsal jednocestnou smlouvu a tím pro něj začala úplně nová hokejová kapitola. Trpělivost se vyplatila.

I mean... Pardon, já už jsem hrozně dlouho nedělal rozhovor v češtině (směje se). Samozřejmě jsem byl hrozně rád, když jsem podepsal jednocestnou smlouvu, o čemž jsem snil. Mám mnohem víc klidu, abych se mohl připravovat, výkonnostně růst. A za dva roky si zase můžu říct o lepší kontrakt. Celkově mám ze sezony dobrý pocit, body mi naskočily. I když pak jsme na chvíli začali prohrávat. Bylo to takové udřenější a nemohli jsme vyhrát, i když jsme hráli dobře.

Všichni jsme věřili v náš systém, v to, jací jsme hráči. Začali jsme dělat správné věci, které když dodržujeme, tak zápasy vyhráváme. Takový pokles se nám přihodil už předtím v podobné části sezony... Nebyla to jednoduchá situace, ale zase jsme na místech pro play off a já se taky cítím dobře. Nějaké góly tam padají.

Bylo to pro mě hodně složité. Dvacet let jsem žil v Praze, kde jsem měl pohodlí domova, všude spoustu známých. A najednou po mistrovství světa mi řekli, že jdu na farmu, kde jsem na začátku ani neměl hrát. Tak jsem si říkal, že se na to asi vykašlu. Jsem rád, že jsem to tam přežil. Ty nejtěžší a nejnepříjemnější věci vám do života dají nejvíc.

Dá se to tak říct. To, co mi chybělo, taková ta schopnost srovnat se s nepohodlím, tak to jsem si osvojil. Hokej se na farmě hraje docela jiným způsobem. Zápasy jsou všelijaké, servis není dobrý a moc peněz taky nemáte. A k tomu město, které je takové podivné... NHL si pak vážíte o to víc. Pokud tedy nejste blázen. Ale na farmě jsem zase potkal Mikea Sullivana, což je vynikající charizmatický kouč, který se nerozpakuje zařvat na hráče i na sudí. Hokejově ale člověk roste právě až v NHL.

Je to strašné štěstí a klika, že můžu být mezi takovými hokejisty. Odmalička jsem je sledoval a najednou jsem vedle nich v lajně. Jsem hrozně rád, že jsem součástí takového týmu.

Crosby je obrovský charakter. Není to jen výborný hokejista, ale taky parádní člověk a lidi se ho snaží následovat. Je na něm velký tlak. Podle toho, jak se snaží a dělá různé věci, tak se pak chová zbytek týmu. Pro klub je velké štěstí, že tady je. Mohli by mu platit klidně dvakrát tolik a stejně by se to pořád vyplatilo. A to samé 71 (Malkin), to je stejně vynikající hokejista i člověk. Když máte lídry, v jejichž stopách se snažíte jít, tak je to k nezaplacení.

Stoprocentně. Není to jen Jágr, na kterého se tu vzpomíná. České hráče připomíná třeba i výzdoba na chodbách v hale. Martin Straka, Robert Lang... I další Češi tady hodně dokázali.

To stoprocentně. Ty dva roky, co se vyhrálo, jsem odehrál bohužel jen pár zápasů. Ten tým je strašně kvalitní a vnímám, že šance tam je. Není to tak, že bych neviděl cíl před sebou. Je to dosažitelné a snažíme se dělat všechno, aby se to zopakovalo.

My to máme dost vyhrocené i s Philadelphií, která má docela nepříjemné, agresivní fanoušky... S Washingtonem si ale vzájemně máme co oplácet, je tam bohatá historie, to máte pravdu.

Takhle to mezi námi chodí. S některými týmy chvíli trvá, než se něco semele, ale s Capitals hrajeme několikrát do roka, jsou v naší divizi, takže je hned znát ta naše rivalita.

Není to vyhrocené vyloženě proti Ovečkinovi, ale vůči Washingtonu obecně. Každý hráč má u nás s někým osobní historii, každý si vede svoji válku. Celkově je teda nemusíme. Oni to víc probírají spíš fanoušci, ale když už se ptáte... Tak třeba Tom Wilson nám nepřijde jako moc chytrý hráč. (Loni v play off dostal distanc na tři zápasy, když pittsburskému Aston-Reeseovi způsobil otřes mozku a zlomil čelist – pozn.).

Bylo by to ideální.