Článek
Když teď se 22 góly vedete nováčkovskou tabulku střelců, neříkáte si, že jste mohl do zámoří zamířit i dřív? A že kanonýr vašeho typu se prosadí vlastně všude?
V NHL je samozřejmě těžší ty góly střílet. Jsem za to hrozně rád, že se mi to docela daří.
Zvykl jste si i na brutální rytmus NHL, kdy vás čekají každý týden tři čtyři zápasy?
Každopádně je to nemilosrdné. Ale teď se už o sebe dokážu postarat, abych měl v každém utkání energii. I když hrajeme v různých časových pásmech. Našel jsem si způsob, jak s tím naložit.
Zároveň s tím se za mořem před každým zápasem řeší spousta detailů. Jste tím svázaný, nebo máte na ledě i dost volnosti?
Snažíme se všichni dodržovat náš systém. On je ale velký rozdíl mezí tím, když hrajete doma a venku. Ty nejlepší lajny se většinou vymlátí mezi sebou, ale pokaždé je potřeba dát si veliký pozor, na koho jdete. Těch rozborů u videa je dost, ale to je asi všude.
Vždycky jste byl chválený za výběr místa na ledě, dostanete se ke spoustě dorážek. Musel jste svoji poziční hru na menším hřišti nějak upravit?
Řekl bych, že v NHL je to pro mě vlastně trochu snazší. V útočném pásmu je to k brance odevšad kousek. Každá střela je nebezpečná a když se podíváte na Ovečkina, tak to tam pálí, opravdu z každé pozice, odkud se mu zamane. To v Evropě moc nevidíte, aby někdo zkoušel střílet takhle od mantinelu.
Dominik Kubalík z Chicaga v akci.
Takže jste vlastně na tom nejlepším možném místě.
Já si netroufám říct, jestli jsme v tom tak dobrej. Snažím se střelu pořád trénovat, ale pro mě je skvělé, že je tu tolik výborných hráčů, od kterých se dá taky něco odkoukat.
Kdy jste si řekl poprvé: Aha, tak ono mi to půjde i v NHL?
Věřil jsem tomu hodně, že tuhle ligu hrát můžu. Ale nejvíc se mi to potvrdilo v lednu, kdy jsem ty góly (10) dával na skoro na požádání.
Největší ohlas měla asi vaše baseballová trefa proti Torontu.
(Směje se) Takovou už asi nikdy nezopakuju. Bylo to v době, kdy mi to fakt neskutečně lepilo. Na co jsem sáhl, to tam padlo. Když jsem pak přišel domů a zapnul televizi, tak ten gól pořád opakovali. Bylo to všude, protože lidi tady tím žijí. U nás doma se vysílal vždycky Hokej den poté a tím to tak nějak končilo. Je to trochu jiný svět.
Třeba ještě vyhrajete nějakou cenu za gól sezony. Těch krásných akcí a branek je ale teď v NHL v nějak moc.
Taky si říkám. Já bych asi volil Svečnikova z Caroliny a jeho ‚lakrosový' gól. On to pak udělal ještě jednou a po něm Forsberg z Nashvillu. Ale ten první, to byla pecka pro všechny.
Váš někdejší plzeňský šéf Martin Straka o vás prohlásil, že jste stejný typ jako Petr Sýkora. To by nebylo špatné vyhrát dva Stanley Cupy a navrch dát přes 300 gólů v NHL, co říkáte?
Jéééé (směje se). Já si strašně vážím, že to Stráča řekl, ale pro mě je to zatím nepředstavitelný, protože to byla neskutečná kariéra.
Přesto se o vás píše jako o kandidátovi na Calder Trophy pro nejlepšího nováčka NHL, kterou ještě žádný Čech nezískal.
Jasně, ale mně je čtyřiadvacet let a za klasického nováčka se nepovažuju. Podle mě to dostane někdo z dvojice beků Makar (Colorado), Hughes (Vancouver). Já v jejich věku pomalu nemohl hrát za áčko a oni tady režírují první přesilovku. Taky bych volil jednoho z nich.
Dominik Kubalík z Chicaga v akci.
Takže to berete spíš jako výhodu, že jste začal hrát za mořem až později?
Určitě nejsem tak vyjukanej. Když můžete nastupovat na mistrovství světa s kluky, jako je Kuba Voráček, Gudy (Radko Gudas), Frolda (Michael Frolík) nebo Kovárna (Jan Kovář), tak vám to něco dá, to je jasný. Nějaké zkušenosti prostě už mám.
Nezamotá se vám přesto občas hlava z toho kolotoče, v jaký se současná NHL proměnila?
Máte pravdu, že jen málo hráčů tady tu hru nějak zpomalí. Všechno je to o rychlosti, bruslení. Já se třeba považuju za solidního bruslaře, ale někdy si říkám, že bych mohl jezdit i víc. Protože pak vám někde chybí vteřina, abyste zabránil šanci, nebo se naopak do nějaké dostal. To tempo je zběsilé.
Kde se podle vás zastaví střelecké dostihy mezi Davidem Pastrňákem, Ovečkinem a Američanem Matthewsem. Nad padesáti góly?
To určitě. O tom jsem přesvědčený. Pasta měl pár zápasů, že to nahrával spoluhráčům před prázdnou branku. Ale u něj to byla otázka jednoho utkání, kdy mu to tam zase začnete padat. Strašně bych mu to přál, aby toho nejlepšího střelce vyhrál.
Dominik Kubalík prožívá v NHL povedenou sezonuVideo: Marian Hajda (Chicago)
Všichni tři nejlepší kanonýři jsou z Východní konference, na Západě a obzvlášť ve vaší Centrální divizi je zase solidní přetlak na místa v play off. Jak to vidíte se šancemi?
Nám už to play off, dá se říct, začalo. Na tripu se nám teď moc nevede, ale ztráta pořád není tak veliká (6 bodů).
Únor vypadá jako rozhodující měsíc a vy ho skoro celý strávíte na cestách.
To je pravda, máme v únoru ještě osm zápasů a jen dva doma. Nám se ale předtím venku docela dařilo, tak bychom se k tomu měli vrátit. Pořád je hrozně moc bodů ve hře. Zahrát si play off by bylo skvělý.
Berou to tak i hráči jako Kane, Toews, nebo Keith, kteří už Stanley Cupy mají?
Určitě jo. Začínají o tom v kabině mluvit, že zápasům v play off a těm zážitkům se nic nevyrovná. Chtěli by si ho zase zahrát, zvlášť, když v Chicagu se poslední dva roky o Stanley Cup nehrálo.
Na život v takovém městě se dá ale zvyknout docela rychle, ne?
Není to tady malé (pousměje se). Ale snažíme se s přítelkyní chodit hodně ven, nechceme být jen zavření doma, takže oblíbené restaurace už tu máme.
Na předměstích Chicaga to ale bývá docela divočina. Střelba, vraždy...
Vím, že se to děje, ale žádná upozornění, kam jezdit nebo nejezdit jsme nedostali. Já se tam každopádně nechystám.
Co basketbalista Tomáš Satoranský, který hraje za Bulls? Už jste se sešli?
Na basketu jsem byl, protože mě to hrozně zajímalo. Párkrát jsme si psali, ale ono je to těžké. Jelikož hrajeme ve stejné hale, tak když my jsme doma, Bulls hrají venku. Skončí náš zápas, hala se hned začne předělávat na basket a my vyrážíme na trip...
V minulých letech působila v Chicagu řada českých hokejistů. Vzpomínají na ně ještě kustodi, nebo obecně lidi z klubu?
O všech se ví. Ptali se mě třeba na Froldu, jak se má. Mám pocit, že Michal Rozsíval, který tady vyhrál dva Stanley Cupy, bydlí kousek od Chicaga.
Nebylo by pro vás určitě špatné tam taky zakotvit... Co nová smlouva? Rýsuje se už?
Víte, já to nechci vůbec řešit, dokud hrajeme. Ani jsem nad tím nějak nepřemýšlel a nechávám to na agentovi. Jasně, týká se mě to, ale nechci si tím lámat hlavu.
Takže na vaši případnou účast na mistrovství světa už se ani nemám ptát? Hraje se navíc ve Švýcarsku, kde jste působil...
(Směje se). Kdyby ta možnost byla, tak je to pro mě úplně jasný.
