Rubriky:

NHL

Myslím, že je konec, tělo mě dál nepustí, přiznává Hanzal

2. července 2020 09:30 - Praha
(Aktualizováno: 2. července 2020 13:40)

Když odcházel do NHL, představoval si, jak coby rodilý Jihočech dokončí kariéru v českobudějovickém dresu. Jenže po sedmi stovkách zámořských zápasů a třech operacích zad už tělo Martina Hanzala odmítá absolvovat zátěž, která je k profesionální dráze třeba. „Tréninky, srážení a každodenní zápřah už bych asi nevydržel," připouští 33letý útočník.

 

Profimedia.cz

Je to tedy definitivní konec vaší kariéry?

Na té nejvyšší úrovni už mi to zdraví nedovolí, takže si myslím, že je konec... Ještě to ale nechám otevřené. Počkám, až mi vyprší smlouva s Dallasem, a uvidím, co bude dál.

Připadáte si jako marod i v běžném životě?

To vůbec ne, cítím se stoprocentně. Občas se jdu i sklouznout na led, většinou jednou týdně, to mi taky problém nedělá. Ale z té větší zátěže mám strach.

Takže ani extraligové starty za Motor vás už nezlákají?

Já jsem to říkal i dřív, že když jsem začínal v Budějovicích, tak bych tu chtěl i skončit. Jenže se zdravím je to u mě složité. Měl jsem třikrát operovaná záda, a to si člověk rozmyslí, jestli mu to za to stojí. Byl bych rád, kdybych si zahrál v Motoru, ale už nemá cenu riskovat.

Desetiměsíční martyrium a velké obavy. Netušil jsem, jestli se dokážu vrátit, říká Hanzal

Když jste se dával dohromady po třetí operaci, říkal jste, jak vás motivuje, že by vás rád viděl v zápasech syn. Je těžké mu to odepřít?

Probíráme to, pořád se mě ptá... Je tady ještě možnost týmu, který jsme dali dohromady na krajskou soutěž. To bych třeba i naskočil, kdybych se cítil dobře. A když ne, tak je asi hotovo.

Cítil jste, že se blíží konec už v prosinci 2018? Po dlouhé rehabilitaci jste odehrál jen sedm zápasů za Dallas a zase pauza.

Chuť jsem měl, ale po operaci to bylo komplikované. Deset měsíců jsem se připravoval s bolestmi. Pak to odeznělo, nastoupil jsem k zápasům a bolest byla zpátky. Měl jsem ještě možnost další operace, jenže já už si nedokázal v mých letech představit, že bych zase rok trpěl a pak mi nikdo nemohl zaručit, že by to bylo dobrý. Když vstáváte, něco vás bolí, máte trénovat a pak vás to bolí ještě víc, tak chuť postupně opadává.

Dějiště se rýsuje. Boje o Stanley Cup proběhnou zřejmě v Edmontonu a Torontu

A roky pomalu přibývají.

Přesně tak. Po první operaci, to mi bylo nějakých 21 let, jsem šel pod nůž v červenci a v září jsem normálně hrál. Ale po druhé už trvalo déle, než jsem se do toho zase dostal, a taky jsem měl i nějaké bolesti. A po té třetí... Dá se s tím žít, jenže po těch sedmi zápasech jsem cítil, že to není ono. I když jsem se snažil vydat maximum, tělo už mě dál nepustí.

NHL sice chrání technické hráče, ale hokejisté vašeho typu, kteří se rvou o prostor před brankou, zase tolik zastání nemají, nemyslíte?

Když jsem začínal, tak byl hokej úplně jiný. Hlavně u nás v Pacifické divizi byli samí velcí hráči a hodně se to řezalo. Dneska se jde do rychlosti a techniky, aby padalo víc gólů a diváky to víc bavilo. Pamatuju, jak Johnnymu Gaudreauovi z Calgary před čtyřmi lety nějakou sekerou zlomili prst a NHL to okamžitě řešila. Oni si ty hvězdy chrání, protože je to v první řadě byznys. Kdyby zase zranili McDavida, tak by to znamenalo i menší sledovanost.

Martin Hanzal (10) z Dallasu střílí gól v zápase proti Detroitu.

Tony Gutierrez

Neměl jste někdy pocit, že u Coyotes nejste jako univerzální centr úplně doceněný?

O tuhle popularitu mi nikdy nešlo. Já se vždycky snažil být platný pro tým. Stal se ze mě hráč, který chodil na oslabení, před branku v přesilovkách, byl jsem silný na buly. Ve Phoenixu nás sledovalo míň lidí, jinde by asi byla větší šance vyhrát Stanley Cup. Ale kdybych byl draftovaný třeba do New Yorku, tak jsem šanci nemusel dostat hned, mohl jsem se plácat roky na farmě a bůh ví, jestli bych NHL vůbec hrál. Jsem rád, že jsem tu možnost dostal, třeba i v relativně slabším klubu. NHL jsem hrál přes deset let a jsem za to hrozně rád.

V roce 2012 jste ale i s Phoenixem měli ke Stanley Cupu poměrně blízko.

Možná měli, ale neuhráli jsme to. (směje se) I tak to byl parádní rok, kdy se všechno sešlo. Přišli i majitelé a řekli, že navýší rozpočet natolik, abychom měli šanci vyhrát. Skoro se to povedlo... Byla tam parádní parta, a dokonce jsme ovládli Pacifickou divizi. V play off jsme vyřadili Chicago i Nashville. Jenže Los Angeles, které postoupilo z osmého místa, pak chytlo takovou fazonu, že převálcovalo úplně všechny. Byla to škoda, v konferenčním finále nám utekly první zápasy doma. Když se na to podívám zpětně, tak to mrzí ještě o trochu víc.

S českou partou jste tehdy ale dělali Phoenixu slušnou reklamu.

Pro mě bylo skvělý, že když jsem tam přišel a všechno bylo nové, tak jsem mohl bydlet u Zbyni Michálků. Pak přišel Radim Vrbata, Petr Průcha, Michal Rozsíval, Rosťa Klesla. Čechů bylo pořád dost. Jen jeden rok jsem byl sirotek, když šel Zbyňa do Pittsburghu a Vrbič do Tampy, ale pak se zase vrátili a společně to bylo vždycky lepší.

Útočník Martin Hanzal.

Vlastimil Vacek, Právo

Nepřemýšlel jste o tom, že byste v USA s rodinou zakotvil natrvalo?

Asi ani minutu. (směje se) Mně se tam líbilo, bylo to fajn, nemůžu říct půl křivého slova, ale jsem Čech z Budějic. Já jsem spokojený tady na jihu, je to tady krásný.

Zamrzí někdy, že jste nezískal medaili z mistrovství světa nebo olympiády? To čeští fanoušci ocení vždycky nejvíc.

Debutoval jsem na šampionátu v Québeku (2008) po mojí první sezoně v NHL. Bylo mi 21 let a byl jsem dost vyjukaný...

A taky překvapený, když na vás byl v prvním zápase s Dány faul, ale na trestné střílení poslal kouč Hadamczik Jakuba Klepiše.

No jo, to je pravda, ale já byl tehdy mladej, mně to nevadilo. Vždyť já v NHL jel asi tak jeden nájezd za kariéru. (směje se) Tým jsme na mistrovství měli hrozně silný. Při koroně jsem se díval v televizi na zápasy a čtvrtfinále se Švédskem nám uteklo o kousek. Radim Vrbata dával z nájezdu na 2:1, ale pak tam nějak podrazili Hnildu v brance a vyrovnali chvíli před koncem. Velká škoda.

Třeba se jednou poštěstí vašemu synovi.

Je mu osm a hokej hraje. Ale já vím, kolik se musí sejít faktorů, musíte vydržet zdravý, takže já to moc nehrotím. Chci, aby ho to hlavně bavilo. Kolektivní sporty z vás dělají lepšího člověka. Dokážete se přizpůsobit, líp komunikovat, je tam nějaká sranda, musíte chodit včas na tréninky, neodfláknout zápasy. Pro charakter toho kluka je kolektivní sport důležitý. A jestli bude v NHL, v extralize, v první lize... To fakt neřeším.

MARTIN HANZAL
Narozen: 20. února 1987 v Písku
Výška/váha: 197 cm/104 kg V roce 2005 byl draftován ze 17. pozice Phoenixem.
Za Coyotes odehrál 608 utkání, v roce 2012 se s nimi probojoval do finále Západní konference. Dalších 20 startů si připsal v dresu Minnesoty a 45 za Dallas, se kterým má dosud smlouvu.
Celkem v NHL nasbíral 337 bodů (126+211), v play off 13 bodů (5+8) ve 28 utkáních. Zahrál si na mistrovství světa 2008 v Québeku (5. místo) a 2013 ve Stockholmu (7.), na olympiádě v Soči 2014 (6.) a na Světovém poháru 2016 v Torontu (6.).
V NHL ho vedli mj. Wayne Gretzky, Dave Tippett a Ken Hitchcock, v reprezentaci Alois Hadamczik a Josef Jandač.
S manželkou Lenkou vychovávají syna Martina (8) a dceru Natálii (5).

Očima Radima Vrbaty: Občas jsme na Hanziho byli tvrdší. Pro jeho dobro

V NHL spolu prožili sedm sezon. Nejen v jednom týmu, ale většinou dokonce v jednom útoku. Radim Vrbata (39) zná Martina Hanzala po hokejové stránce lépe, než kdokoli jiný.

„Když mě vyměnili z Chicaga do Phoenixu, tak to byl Hanziho první rok, přišel jako mladý kluk z juniorky. My měli se Zbynďou Michálkem pár sezon za sebou a dostali jsme ho na starost. Martin to asi sám potvrdí, že jsme na něj občas byli tvrdší, než bylo zdrávo, ale pro jeho dobro. Když si vzpomenu, jak jsem dostával kapky pod koučem Hartleym v Coloradu, tak to se nedá srovnat. Gretzky, který nás vedl ve Phoenixu, byl ale k mladším hráčům benevolentní a hodně to klukům, jako byl Hanzi, usnadňoval.

Během prvního roku jsme mu hodně říkali, aby si vážil, jakou dostal šanci. Když se to porovná třeba s Jirkou Hudlerem, který se musel prokousat v Detroitu, nebo s Plekym (Tomáš Plekanec), který byl na farmě v Montrealu, tak v tom měl Hanzi štěstí na Phoenix, že mohl hrát NHL od 20 let. Když jsem se pak po jedné sezoně do Phoenixu vrátil, tak už byl opravdu důležitým hráčem a dalších deset let patřil k tahounům.

Z 95 procent jsme hráli spolu a točila se kolem nás křídla. Z jeho hry jsem těžil, on mi udělal prostor. Když se k nám pak přidal Ray Whitney, tak lajna seděla, jak měla a byla radost hrát.

Bohužel ke konci měl Hanzi zdravotní problémy, ale to bylo způsobené tím, jakým stylem se hrálo v Západní konferenci. Každý tým měl velké silné centry, naše lajna hrála proti nejlepším řadám soupeřů a on bránil Thorntona ze San Jose, Getzlafa z Anaheimu... A tělo si vybralo daň za ty nárazy a přetahování s těžkými hráči, není se co divit. Po první operaci byl v pohodě, ale pak se to začalo nasčítávat.

Každopádně těch zážitků máme spolu mraky. První rok jsme spolu i bydleli, takže jsme sledovali stejné seriály. Když jsem se do Phoenixu vrátil, tak já se dál držel seriálů a on už mastil karty. S klukama to hráli vždycky celé lety, zatímco já spíš odpočíval. Myslím, že Hanzi je na tyhle karty a kasina docela nadanej, takže většinou kluky, mám pocit, obíral. To se pak ani nedivím, že u toho vždycky vydržel celý let..."

Marek Burkert, Sport.cz, Právo

Časová osa: NHL

Filtr článků - NHL


Hokejová Tipsport Extraliga 2020/21

Již 28. ročník nejvyšší domácí hokejové soutěže je naplánován na 17. září - 7. března. Sezónu hraje 14 týmů, které postupně odehrají 52 kol. Na konci ročníku žádný tým nesestoupí.

Podsekce:

       
  • Souhrn
  • Výsledky
  • Tabulky
  • Kalendář

Načítám data
Vyčkejte prosím, načítám data..