Článek
Jaká cifra na konci základní části by vás tedy potěšila? Mluví se o tom, že byste mohl klidně atakovat čtyřicetigólovou hranici…
Já si cíle nedávám, to se většinou nevyplácí. Od začátku sezóny jsem hrál úplně stejně, možná i líp, ale ty body moc nenaskakovaly, chybělo štěstí. Teď to naopak vypadá, že jde všechno lehce, ale já hraju vážně pořád stejně.
Na startu ročníku jste měl po devíti zápasech na kontě jediný gól a už i váš trenér Tippett mluvil o tom, že musíte víc zabrat.
Frustrující to bylo. Herně jsem se cítil dobře, měl jsem šance, stejně jako celá naše lajna. Člověk chce do sezóny vstoupit dobře, aby měl relativní klid. Jak ale nejde moc lítat v oblacích, když se daří, tak se člověk nesmí nechat zdeptat, když to tam nepadá. Důležité je najít zlatý střed, protože sezóna je dlouhá.
| Pět Vrbatových štací v NHL |
| Colorado Avalanche (2001–2003) zápasů 118 (29+31) |
| Carolina Hurricanes (2003–04, 2005) 106 (19+16) |
| Chicago Blackhawks (2005–07) 122 (27+48) |
| Phoenix Coyotes (2007–08, 2009–dosud) 266 (84+88) |
| Tampa Bay Lightning (2008) 18 (3+3) |
Momentálně se zdá, že vaše řada s Rayem Whitneyem a Martinem Hanzalem je klíčovou formací Kojotů. Připadáte si jako týmoví tahouni?
Vždycky je prostor na věci, které se dají zlepšit. Nestěžuju si, ale třeba Martinovi by to tam mohlo padat víc, než padá… Člověk o tom ale nemůže moc přemýšlet, zápasy jdou strašně rychle po sobě.
Po dlouhé době se čeští střelci v NHL výrazně prosazují. Sledujete, jak dobře si kromě vás v tabulkách vedou Milan Michálek, Tomáš Fleischmann a další?
Určitě. Flaška je na Floridě výborný, Milanovi to tam padá, jen dobře. To samé Džegr, Pleky, Patrik Eliáš, letos se ten český úvod sezóny hodně povedl.
Radim Vrbata děkuje gólmanu Smithovi, který se stal první hvězdou zápasu.foto: ČTK/AP/Jack Dempsey
Vám s Phoenixem ale zámořští experti opět předpovídali spíš bídný rok. A vy zase vyhráváte. To je taková motivace dokázat všem, že se spletli?
My jsme lehký terč. Situace kolem našeho vlastníka pořád není vyjasněná, takže jsme v těch předsezónních předpovědích první na ráně. Už tři roky po sobě nám předhazují, že jsme nejhorší tým, ale tím líp. Na druhou stranu nemyslím, že by nás podceňoval někdo ze soupeřů, když jsme dvakrát po sobě postoupili do play off.
Právě. Vaše výsledky byly v minulých dvou sezónách brány jako velké překvapení. To už tedy v NHL neplatí?
Západní konference je poslední dva roky hrozně vyrovnaná, není lehké udělat play off. A my skončili před dvěma lety v základní části čtvrtí a minule šestí. To mluví samo za sebe. Před sezónou si všichni mysleli, že když odešel do Philadelphie gólman Bryzgalov, o kterém se říkalo, že nás jako tým drží, tak nás čeká propad. Je to samozřejmě dobrý hráč, ale náš systém brankářům hodně pomáhá. To jde ruku v ruce a teď se to ukazuje. Bryzgalov tu není, chytá Mike Smith a taky výborně. Na našich výsledcích má totiž strašně velkou zásluhu trenér Tippett.
Co jste říkal na slova spoluhráče Morrise, který si prý oddechl, že Bryzgalov už je pryč, jelikož to prý nebyl dobrý parťák a týmový hráč?
To se musím přiznat, že ani nevím, jestli se tohle někde objevilo v novinách. Já to nezachytil. Nevím, jestli je to hecování, těžko říct. Když tu Bryz byl, tak nám hodně zápasů vyhrál.
Nedávno vás ale vychytal v dresu Flyers. Je to hodně motivující i pro vás, když nastoupíte proti týmům, v nichž jste působil?
Určitě. Když hrajeme s Coloradem, kde jsem začínal a znám ty lidi, vím, jak ta organizace funguje. Pořád tam mám známé, ačkoli hráči i trenéři se vyměnili. To samé Chicago. Ne, že bych se na tyhle zápasy extra připravoval, ale je to cítit, že to je pro mě trošku něco jiného. Bývalí spoluhráči se ale rozprchli po celé lize, takže po zápasech si spíš pokecáme s českými kluky. Když hrajeme s Dallasem a je tam Dvořka (Radek Dvořák – pozn. red.), tak se bavíme spolu, stejně tak ve Philadelphii jsme zase byli na večeři s kluky z Flyers. To je normální.
Někteří fanoušci vás pořád vidí jako nadějného mladíka, jenže vám už bylo třicet. Jak jste tenhle životní zlom prožíval?
To je už docela dost, co? Ale zase, když se podívám do našeho týmu, tak Whitneymu bude čtyřicet, to samé Aucoin. Ve srovnání s nimi si zase říkám, že těch třicet tolik není. Ale letí to. Když si vzpomenu, jak jsme vyhráli mistrovství světa dvacítek, nebo jak jsem šel v sedmnácti hrát juniorskou ligu do Kanady… Člověk to má v sobě, ale už je to vlastně strašně dávno.
