Když mě chválil Gretzky, říkal jsem si, že hraju fakt dobře, vzpomíná Vrbata a těší se na Floridu

Hráči v jeho věku mají v zámoří zpravidla velké starosti, kam se upíchnout, ale kolem Vrbaty po vypršení smlouvy vždycky krouží řada zájemců. Nejinak tomu bylo i letos. A není divu, když se stal v minulé sezóně s 55 body nejproduktivnějším hráčem Arizony, kde strávil sedm let svého hokejového života a k pouštnímu klubu přilnul.

Jenže Coyotes se pod vedením osmadvacetiletého generálního manažera Johna Chayky rozhodli vydat jinou cestou. Když se poroučeli dlouholetý trenér Dave Tippett i klubová ikona Shane Doan, rozhodl se také Vrbata změnit prostředí a podepsal smlouvu s Floridou. „Měl jsem najednou pocit, jako bych přesluhoval. Ale o Coyotes nemůžu říct vůbec nic zlého, vždycky se ke mně chovali výborně a zažil jsem tam skvělé roky."

Když se ve Phoenixu objevil poprvé v roce 2007, zahrál si dokonce pod vedením trenéra Wayna Gretzkého. Klub sice v té době neměl žádné velké úspěchy, ale Vrbata se od nejlepšího hráče historie dočkal řady uznání.

„To jsem si říkal, že asi hraju fakt dobře, když mě chválil právě Gretzky. Co může být lepšího, že jo," usmíval se český hračička. Great One si na Vrbatovi cenil hlavně skvělé techniky a přesné střelby.

Z českého šikuly se následně vyklubal i jeden z nejlepších exekutorů nájezdů v NHL. Drtivou většinu svých pokusů zakončoval bekhendovým blafákem, a i když brankáři už jeho oblíbený způsob znali, stejně se nechávali nachytat.

„Gólmani jsou kolikrát přilepení na tyčce a čekají. Ale když ten bekhendový nájezd provedete na sto procent se vším všudy, tak je to skoro jasný gól. Já tohle pořádně vypiloval až v NHL," řekl Vrbata. Nedávné zavedení prodloužení ve třech proti třem ho však připravilo o větší možnost rozhodovat zápasy.

I když léta ubíhala, koncový útočník si neustále nacházel svou parketu. Jakmile měl k sobě vhodné spoluhráče, všechno klapalo, góly přibývaly. Coyotes vypadali jako Vrbatův osudový tým. I jako ideální místo pro život. „Byl jsem na pár místech, a rozhodně ne špatných, ale Phoenix je suverénně nejlepší, hlavně když už člověk má děti. Říkal jsem si, že v teple bych žít nemohl, ale sluníčko mi každé ráno dodávalo energii. Když pak letíte někam do Kanady, kde na konci března sněží, tak je to dost velká rána...". I díky tomu vypadá podpis s Panthers jako výhra.

Jedno angažmá na Floridě už ale Vrbata zažil a byla to katastrofa. V sezóně 2008/09 se objevil v dresu Tampy Bay na úvod sezóny NHL také v Praze, kde se hrál dvojzápas proti New Yorku Rangers. „Myslel jsem si, že podepíšu ve Phoenixu, ale tehdy se dlouho nic nedělo," vysvětloval Vrbata, proč kývl Lightning.

„Splnili mi všechny podmínky. Ale když jsem přišel do tréninkového kempu, tak už nic z toho neplatilo." Vrbata měl velké rozepře hlavně s trenérem Barrym Melrosem. „On si mě vždycky vychutnával přes noviny. Ke všem byl diplomatický a na mně si smlsnul. Za co mě Gretzky chválil, za to mě Melrose kritizoval," popisoval půtky s koučem, který se proslavil spíš jako televizní komentátor. „Když jsem viděl, jak třeba na přesilovku pět na tři poslal radši pět leváků, tak mě to ubíjelo."

Nakonec v Tampě skončili předčasně nejen Melrose, kterého management vyhodil, ale i Vrbata, jenž rozvázal kontrakt a také kvůli těhotenství manželky dohrával sezónu v Mladé Boleslavi.

Úspěšný comeback do NHL slavil jak jinak než ve Phoenixu. A po boku českých spoluhráčů: Martina Hanzala, Zbyňka Michálka, později i Rostislava Klesly nebo Michala Rozsívala.

„Já měl na české spoluhráče skoro všude štěstí, ať v Coloradu, v Carolině, nebo třeba i v Chicagu. Vždycky je to výhoda pokecat si o českých věcech česky. Jak doma, tak i na tripech jsme měli místa vedle sebe. Češtinu nám nikdo nezakazoval." Nebylo proč, česká „mafie" patřila k nejlepším hráčům týmu z Arizony.

V roce 2012 zažil Vrbata s Coyotes svou dosud nejdelší cestu v play off. Ke Stanley Cupu však Phoenixu pořád chybělo sedm výher. Nečekaně sice vyřadil Chicago i Nashville, ale v konferenčním finále podlehl našlápnutému Los Angeles. Pětatřicet gólů z oné sezóny ale zůstává kariérním maximem produktivního hokejisty.

Nezměnilo to ani dvouleté angažmá ve Vancouveru, kde si Vrbata zahrál v jednom útoku se švédskými dvojčaty Sedinovými a první rok šlo všechno skvěle. Českého útočníka hvězdné duo doslova adoptovalo. Jakmile naskočili společně na přesilovku, vždycky to zavánělo gólem. Nikde jinde se Vrbata nedočkal tolika vynikajících pasů do střelecké pozice. Jednatřicet branek znamenalo potvrzení toho, že splnil svou roli.

Druhá sezóna s Canucks ale byla spíš očistcem. „První rok byl vynikající. Přes léto se ale staly nějaké změny, klub se snažil jít jinou cestou a tým přestavět. Podle toho pak ta druhá sezóna vypadala. Pustili všechny starší hráče, kterým končily smlouvy, a do hry se dostali mladí, kteří tam asi ještě být neměli," povzdechl si Vrbata, který byl tehdy jedním z nejhůře hodnocených hráčů v bodování plus–minus v celé NHL.

Spásu ale znovu nalezl ve Phoenixu, i když se musel dívat, jak jeho čeští spoluhráči mizí z kabiny. Nejprve Zbyněk Michálek a před koncem přestupního termínu také Martin Hanzal. Zbyly jen vzpomínky na všechny společné zážitky, mezi které patřila třeba i dovolená na Havaji. „Pořád se budeme navštěvovat, zažili jsme toho spolu fakt hodně."

Vrbata je teď už trojnásobným otcem a podle rodiny se všechno točí. „Když má člověk děti, tak vidí svět jinak, než když mu bylo dvacet. Zařizuje se podle toho, jak je to nejlepší pro děti, kam budou chodit do školy... Floridu jsem vzal i proto, že to bylo pro rodinu ze všech nabídek nejvýhodnější. A hokejově by to mělo být taky dobré."

Ve Phoenixu zažil Vrbata slavnostní ceremoniál u příležitosti tisícího zápasu. S Panthers, pokud půjde všechno podle plánu, by si mohl odškrtnout 300. gól v kariéře. Chybí mu už jen 21 tref.

Když se bude objevovat na přesilovce nebo vedle Jaromírem Jágrem chválené dvojice Aleksander Barkov, Jonathan Huberdeau, mělo by to vyjít. Ostatně generální manažer Floridy Dale Tallon nebral Vrbatu k Panthers, aby bránil, ale chce ho vidět co nejčastěji, jak zvedá ruce poté, co přesně zacílí. S českým útočníkem má Tallon ostatně dobrou zkušenost ještě z Chicaga. V sezóně 2006/07 byl Vrbata druhým nejproduktivnějším hráčem Blackhawks za Martinem Havlátem.

„Když jsem byl draftovaný v sedmém kole, tak pravděpodobnost, že bych mohl hrát NHL, moc veliká nebyla. Jsem strašně rád za to, co všechno jsem s hokejem zažil a ještě zažiju."