Článek
Už se považujete za pevnou součást Penguins?
Samozřejmě chci, aby to tak zůstalo, ale nemyslím na to. Nenechám se tím rozhodit. Určitě se ale cítím dobře.
Smlouvu s Pittsburghem jste podepsal už po mistrovství světa v Praze 2015, kde se vám hodně dařilo. Neměl jste o své budoucnosti v Penguins trochu jiné představy, než že budete dva roky na farmě a do prvního týmu jen tak lehce nahlédnete?
Byl to sešup dolů, to si nebudeme nalhávat. Bylo to hodně náročné na hlavu, občas to byly docela šílené stavy. Člověk si někdy říkal, jestli je z farmy vůbec cesta ven... Ale nějak jsem to ubojoval.
Nechtěl jste to už za mořem zabalit?
I rodiče mi říkali, ať se vrátím zpátky, ale já to ukončit nechtěl. Našel jsem v sobě sílu, abych to zlomil.
Tomáš Plekanec říká, že farmu by si měl vyzkoušet každý hráč, aby poznal, jak tvrdý může být hokej. Nebylo pro vás ale víc než 150 zápasů za Wilkes-Barre/Scranton v AHL přece jen trochu moc?
S Plekym jsme se o tom docela bavili. Na farmě strávil dokonce tři roky a pak se na 13 let stal jedním ze základních kamenů v Montrealu. Dá se říct, že s ním souhlasím, ale co do hokejovosti mi dá desetkrát víc každý trénink s Penguins. Na farmě si ovšem člověk zvýší odolnost, naučí se podávat konzistentní výkony a taky vás tam naučí myslet mnohem víc na sebe.
Stal se z vás větší sobec?
To bych neřekl. AHL není strop, každý z ní chce výš. Párkrát se spoluhráči taky porvali na tréninku. Občas se na farmě hraje chaoticky, ale důležité je pořád doufat, že ta pozvánka přijde.
Zatímco Penguins v minulých dvou letech dvakrát úspěšně zaútočili na Stanley Cup, vy jste to sledoval jen zpovzdálí. Přitom vaši spoluhráči z AHL Sheary, nebo Rust šanci dostali a jejich jméno je na štítku vítězů. Nelitujete někdy?
Vždycky to zamrzí, když nehrajete. Navíc trávit dva roky v tom šíleném městě... Já žil dvacet let v Praze a najednou jsem se ocitl na místě, kde pořádně nemají ani chodníky. Kvůli padesáti metrům se tu popojíždí autem a když jsem šel pěšky, tak řidiči zastavovali a ptali se, jestli jsem se neztratil. Ale nebylo to zase tak strašné, našli jsme si pár restaurací, kam se dalo chodit.
Když ale přišla pozvánka k Penguins, asi jste po Wilkes-Barre netesknil, že?
No to určitě ne. Já věřil tomu, že jsem výborně připravený. A když si mě vytáhli nahoru, tak už člověk nechce zpátky.
Nezamávalo s vámi, když jste v Pittsburghu záhy zamířil ke Crosbymu do útoku?
Nejdřív jsem byl nervózní. To máte stejné, jako když hrajete s Jágrem. Po pár zápasech z vás ale nervozita spadne. Vždyť děláte to, co vás baví. Přál jsem si, aby to tak bylo, takže nebudu nadávat.
Kouč Sullivan si prý bere hráče, co mají poprvé nastoupit s Crosbym na pohovor, protože mají tendenci mu neustále nahrávat. Bylo to i ve vašem případě?
Tak ona to není prdel s ním hrát, ale Crosby si nevynucuje, aby se mu přihrávalo. Důležité je, abych hrál svou hru, a on se tomu přizpůsobí. To umí skvěle.
Prý taky klidně při zápase v reklamní pauze vytáhne tablet a rozebírá s vámi různé situace?
Když je tahle možnost, tak jí týmy využívají. Jakmile to máte v živé paměti a řeknete si, jak tu akci příště řešit líp, tak to hodně pomůže.
Když začal v roce 2016 Pittsburgh praktikovat specifický systém, skoro všechny týmy od něj opisovaly. Je systém Penguins opravdu tak jedinečný?
Určitě jo. Všechno je postavené na velké rychlosti. V současné době máme nejlepší hvězdy v NHL. Když máte za kapitána Crosbyho, tak se mu prostě chcete vyrovnat.
Pittsburghu to na začátku sezóny moc nešlo, hrál v tom roli i fakt, že se na šampióna chtěli všichni vytáhnout?
Vyhrát Stanley Cup v době platových stropů dvakrát po sobě je strašně těžké. A chvíli trvalo, než mužstvo nahodilo obrátky, ale poslední týdny hrajeme moc dobře.
Připomínají si u Penguins po euforii uplynulých sezón ještě někdy Jágra, který za ně v devadesátých letech válel?
Jeho fotku máme při vstupu do kabiny. Ale taky Martina Straku, oba tady berou jako hvězdy. Občas přijde do kabiny něco řešit s trenéry i majitel klubu Mario Lemieux, takže i takhle zprostředkovaně si na Jágra vzpomenu.
