Článek
Lačnili jste po trofeji. Jak moc porážka bolí?
Pro všechny je to obrovský zklamání. Rozehráli jsme to dobře, ale v podstatě dvě nebo tři minuty rozhodly o celém výsledku. Lidi byli přitom skvělí, o to víc nás to mrzí.
Co se na konci první třetiny stalo?
Udělali jsme hrozný blbosti ve třetině. Dvěma stupidními fauly jsme jim věnovali dvě přesilovky a oni jednu náhodně využili. Chtělo to odehrát chytřeji. Štve mě, že nám tam spadly takový brambory. Kdyby to tam aspoň vymetli do víka, ale tohle byly prostě haluze. Pak si už drželi puk a skoro do ničeho nás nepustili. Bylo jich plný led, nikam nezalezli, ukázali kvalitu. Ukázka, jak se má dohrát utkání, když se vede o dva góly.
Jedinou branku jste vstřelili v početní výhodě. Proč se ty zbylé nedařily?
Byla to nemohoucnost. Přitom nás mohly nakopnout zpátky. Rovnou snad můžeme říct rozhodčím, ať to (trest soupeři) zruší a budeme hrát pět na pět. Přesilovky nás spíš sundají.
V závěru duelu jste se snažili dostat soupeře pod tlak, ten však bezpečně kontroloval hru. Jak náročné to bylo psychicky?
Snažíte se být furt pozitivní. Chcete se dostat do tlaku, šance... Bohužel čtyři minuty před koncem jsme šli do oslabení a člověk už vidí, že je to těžký. V závěru nám odpadávaly psychické síly, přesto jsme do poslední minuty pořád věřili v zázrak.
Na krku se vám blýská stříbrná medaile. Je to malinká útěcha?
Pro druhé místo hokej nehraju. Že jsme dostali stříbro je hezké v tom, že si zaskandujeme nebo vyfotíme, ale všichni jsme chtěli pohár!
