Článek
Michael Frolík na Zlaté hokejce
Budoucnost Radima Vrbaty. Zůstane v Arizoně?
Hodně si zisku Zlaté hokejky ceníte?
Je to pro mě obrovská čest. Zařadit se po bok takových borců, kteří Zlatou hokejku vyhráli, je pro mne šok. O to víc si svého triumfu cením, s odstupem času mi to ale asi dojde ještě víc.
Rekordman Jaromír Jágr v této anketě triumfoval celkem dvanáctkrát. Na jaké číslo se cítíte vy?
Jarda je legenda a nerad bych se s ním srovnával. Nejsem člověk, který se dívá daleko do budoucnosti, naopak si užívám každý den. Prostě žiju ze dne na den, vždyť kdo by před pár lety řekl, že budu vítězem Zlaté hokejky...
Jenže jím jste...
Když jsem byl na vyhlášení před dvěma roky a vyhrál to Kuba Voráček, říkal jsem si, že bych chtěl taky jednou vyhrát. A najednou je to tady.
Neměl jste strach, když jste vítěznou trofej přebíral, že ji nedonesete na své místo? Vždyť vážila 25 kilogramů...
Slýchával jsem, že je dost těžká, ale nemyslel jsem si, že bude až tak. Fakt mě to překvapilo! Měl jsem problémy ji udržet.
A obavy z moderátorů přímého přenosu Jakuba Koháka a Václava Kopty, kteří hráčům na pódiu dávali zabrat, jste nepociťoval?
Upřímně jsem byl trochu nervózní a otázek Jakuba Koháka jsem se obával, protože jsem ho na Zlaté hokejce zažil už před dvěma lety, kdy jsem byl vyhlášen nejlepším juniorem. Mimo kamery jsem pro každý humor, v živém vysílání to je pro mě horší. Na rozdíl od Kuby Koháka, který s tím má zkušenosti.
Nervozita ale na vás moc patrná nebyla, pohotově odpovídat vám nakonec nedělalo problém, že?
Vždycky jsem říkal, že umím mluvit, bohužel Pleky vám dal špatné informace a už se to se mnou táhne (naráží na slova Tomáše Plekance z loňského MS, kdy říkal, že Pastrňák národní tým baví svou polsko-anglickou češtinou).
Zmínil jste, jak vám v Bostonu pomohl spoluhráč a krajan David Krejčí, jehož jste nazval svým novým bráchou. V čem vám život v Americe nejvíce usnadnil?
Když do zámoří přijdete jako mladý hráč a nevíte, jak to chodí, obětavý krajan jako Krejča se vám moc hodí. Pomohl mi a radil, jak se mám chovat, jak mít respekt k hráčům, kteří už v NHL pár let jsou. Stejně tak mě se Zdenem Chárou naučili, jak se chovat na ledě i mimo něj, prostě chovat se jako profesionál.
Když se ohlédnete za uplynulou sezónou, který moment v ní byste označil za ten nejhezčí?
První výhru v play off NHL. Samozřejmě jsem od kluků v kabině už dopředu slyšel, že zápasy v něm jsou úplně jiné než v základní části, až po prvním vítězství jsem to ale poznal.
A ten nejhorší?
Na konci minulého roku jsem musel podstoupit operaci loktu a po návratu na led jsem se snad sedmnáct zápasů střelecky trápil. Byl na mě docela velký tlak, nedařilo se mi, ale snažil jsem se si to nepřipouštět, a nakonec jsem to zvládnul.
V Bostonu vám po sezóně skončil kontrakt, podepsat ale brzy máte nový a velice lukrativní. Už víte, kdy by k tomu mohlo dojít?
V NHL se blíží draft, na němž bude celé vedení klubu i agenti. Doufejme, že dojde ke komunikaci. Ale nezatěžuju se tím, hrál jsem nejlépe, jak jsem mohl, a teď už to nechávám na jiných. Samozřejmě bych byl rád, kdyby už k podpisu smlouvy došlo, ale takové věci se nedají uspěchat a zaberou chvíli času.
Uvědomujete si, že s novou smlouvu na více peněz budete pod větším tlakem a případné slabší výkony se budou více řešit?
Tlak k hokeji patří a jsme placeni od toho, abychom se s tím vším srovnali a podávali co nejlepší výkony. Jasně, hrát s novou smlouvu pro mě bude něco nového, ale jsem si toho vědom a jsem na to připravený.
