Článek
"Asi už jen málokdo nám věřil, že to ještě otočíme. Řekli jsme si ale po druhé třetině, že když dáme jeden gól, tak to pro Finy bude velká rána. A opravdu se to potvrdilo. Jako kdyby po tom našem prvním gólu nevěděli, co s námi. Přišlo mi, že ztratili svoji pohodičku, najednou druhý gól, panika a bylo to," ohlédl se Hrubec za zápasem v rozhovoru s novináři.
"Když prohráváte o tři góly, je super, když se vyrovná, natož, když pak stihnete ještě výhru za tři body, ale to už by bylo asi moc pohádkové. Chvilku jsme tahali pilku v prodloužení, pak jsme to naštěstí ubránili a na nájezdy vyhráli," doplnil Hrubec.
Bouřka se nekonala
Během druhé přestávky nebyla v kabině českého týmu nijak velká bouře, jak by mohlo naznačit parádní zmrtvýchvstání ve třetí dvacetiminutovce. "My jsme si řekli, že hrajeme dobře. Sice jsme dostali tři góly, ale myslím, že náš herní projev nebyl tak špatný, nebylo to, že by nás Finové nějak přehrávali," konstatoval Hrubec.
"Oni jsou strašně silní v tom, že skvěle nahazují od modré čáry jenom tak z ruky. Ty teče mají tedy neskutečné. Kolikrát to bylo jen o tom, zda mě to trefí, nebo nikoliv. Na to jsme si museli dát pozor, v tom si myslím, že je jejich největší zbraň," řekl Hrubec.
Mnohdy před ním byla halda těl a on jen čekal, odkud přiletí puk. "Pak je to tom, jestli vás to trefí, jestli tam dobře stojíte, zda jste blízko těm hráčům a podobně. Druhý gól mi dali právě takový, že to tečovali. Byly tam pak i další situace s tečemi, což jsou ty nejnepříjemnější situace pro gólmana, když je před vámi hodně hráčů a tečuje se to," uvedl Hrubec.
Čekal na reakci diváků
Při posledním nájezdu Jukky Peltoly, jehož vykrytím zajistil dokonání obratu, měl i porci štěstí. "Nevím, zda to byla tyčka, musím se na to ještě podívat. Myslím, že to udělal dobře. A já mu tam spíš nějak překážel, než že bych to chytil. On to chtěl zasunout za mnou, ale jak tam byl beton, tak to nedotáhl k dokonalosti. Já ani nevěděl, že jsem to chytil. Padal jsem na zadek a jen čekal, zda uslyším diváky, nebo ne. Ohlédl jsem se a puk se tam třepotal vedle tyčky z druhé strany, tak mě jen napadlo, že to jsme asi vyhráli," řekl s úsměvem Hrubec.
Začátek zápasu zpozdil stejně jako v listopadu na Karjale v helsinské Hartwall Areně slavnostní ceremoniál. Po Kimmo Timonenovi byl oceněn Timo Jutila. Úvodní buly padlo o 27 minut později.
"Vím, že někteří kluci se svlékli z výstroje. My gólmani jsme si to moc nemohli dovolit - myslím, že ani Finové - protože jsme nevěděli, kdy máme jít do zápasu. A muselo by se pak na nás čekat," uvedl Hrubec.
"Byl jsem ve výstroji v kalhotách a betonech jen tak bez vesty a čekali jsme. Bylo to nepříjemné a zatvrdli jsme. Finové to však měli asi ještě horší, protože museli sedět na střídačce. My jsme se tady mohli projít, udělat si nějaký dřep, protáhnout se. Myslím, že proto byl ten začátek takovej, že se hrálo deset minut bez šancí," uvedl Hrubec.
