V patnácti opustil rodiče a vydal se sám do Finska. Po těžkých chvílích je teď v reprezentaci

V tu dobu jsme nad tím takhle nepřemýšlel, i když i tehdy bylo mým snem dostat se do reprezentace. Teď se ukazuje, že cesta, kterou jsem si s rodiči a agentem zvolil, byla správná.

Ve čtvrté sezóně, když mě Kärpät poprvé poslal do druhé ligy dospělých do Kajaani, což je menší město na severu Finska, kde čtyři měsíce vůbec nesvítí slunko. To jsem opravdu zažíval ty nejtěžší chvíle, navíc mě tam moc nemusel ani trenér. Přiznávám, že to někdy bylo perné a měl jsem blízko k tomu se vrátit domů. Jsem strašně rád, že jsem byl trpělivý a zvládl to. Reprezentace je teď velká odměna.

Rodiče s agentem, kteří mi nikdy neříkali, abych se vrátil. Naopak mi povídali, ať jsem trpělivý, že ta finská cesta je správná.

Finštinu jsem neuměl vůbec, ale tu jsem se za šest let nenaučil doteď. Tu umí snad jen Hrachovina (český brankář ve Finsku působil osm let převážně v Tappara Tampere, než před touto sezonu odešel do KHL do Astany - pozn. red.), vůbec nevím, jak to dokázal! Anglicky jsem uměl, ale že bych mluvil plynně, to určitě ne, vždyť mi bylo patnáct let.

Celkově to byla obrovská změna - v patnácti jsem odešel, bydlel jsem najednou sám, nikoho jsem neznal. Do toho ten jazyk... Začátky byly náročné, ale první rok za mnou celkem často jezdili rodiče a děda. Když jsem se pak seznámil s klukama, už to bylo v pohodě.

Určitě. Měl jsem dobré, že se mnou v Oulu byli i dva Češi; Ivan Huml a Vláďa Eminger. Vždycky jsem snil o tom, že si za áčko Kärpätu taky jednou zahraju, chodil jsem se dívat na zápasy. I tohle mě nutilo dál tvrdě makat.

Je tam se mnou Slovák Michal Krištof. Kdyby ale někdo přišel pro příští sezonu, tak proč ne? Vždycky je větší sranda být v kabině s Čechem nebo Slovákem. S Finy si totiž tolik nepopovídám. Když je poznáte, jsou v pohodě, ale zezačátku jsou takoví chladní a stydliví. I smysl pro humor mají jiný. Navíc funguje určitá jazyková bariéra. I když už mluvím dobře anglicky, pořád to není můj rodný jazyk, takže nejde zajít do úplných detailů. Tak to ale funguje všude ve světě.

Po hokejové stránce jsem se nejvíc zlepšil v bruslení. A mimohokejově jsem do sebe dostal pokoru a přístup k tvrdé práci, což jsem na začátku neměl. Finové to ale vyžadují po každém a dostali to i do mě.

Určitě bych to doporučil, protože finská škola je výborná. Na druhou stranu není úplně pro každého jít v takhle mladém věku sám ven.

Pořád jsem Čech. Finům jsem ale samozřejmě vděčný za to, co mi dali a co mě naučili. Nedokážu si sice představit, že bych tam bydlel i po kariéře, ale teď si to tam užívám.

Byli překvapení, asi to moc nečekali. Přáli mi hodně štěstí, ať se mi ale nedaří v sobotu proti Finům.

Žádné signály jsem neměl, bylo to obrovské překvapení. Jsem celkem ještě mladý, takže jsem nečekal, že bych se pozvánky do repre mohl dočkat takhle brzo. Jsem ale strašně rád a budu si to užívat.

Cítím se opravdu výborně. Vybojoval jsem si dobrou roli v týmu, takže se dá říct, že nominace do nároďáku přišla v pravou chvíli. Budu se snažit tvrdě pracovat a snad se mi Švédské hry povedou.

Z původní nominace jsem neznal nikoho. Všechno pro mě bylo nové, i trenéři. Znal jsem jen pár kluků, kteří jsou zatím vedeni jako náhradníci.

Jednoduché to pochopitelně není, člověk totiž neví, do čeho jde. Ale věřím tomu, že to bude v pohodě a dobře zapadnu.

Máme výborný tým i trenéry, hrajeme dobrý systém a každý na sto procent dělá to, co dělat má. Není to tak, že bychom soupeře válcovali, ale tvrdou prací zápasy vždycky nějak překloníme na naši stranu. Do toho teď navíc přišel Jussi Jokinen, velká legenda finského hokeje, který v Kärpätu vyrůstal.

Byla by blbost říkat, že ho nechceme. Ale nevím, jestli se o tom mluví. Někdy ale může být zrádné, když tým vyhraje základní část s takovým náskokem. Může pak vyhořet v play off, proto se snažíme soustředit na každý zápas a tvrdě pracovat. Uvidíme, co z toho nakonec bude.