Rubriky:

Reprezentace

Kritický Pešán: o vztahu s Varaďou, lhaní si do kapsy i o tom, že i záchrana je pro Čechy úspěch

6. ledna 2020 18:17 - Praha

Bojovnost české hokejové dvacítce na domácím světovém šampionátu upřít nemohl. Jenže stejně tak si svazový šéftrenér a generální manažer juniorské reprezentace Filip Pešán nemohl nevšimnout, že co se dovedností týče, jsou vyspělé hokejové země Čechům na míle vzdáleny. V obsáhlém rozhovoru Pešán vypráví, jak dlouhá bude cesta k nápravě, co nejvíc tuzemskému hokeji chybí i o přejedené české společnosti.

 

Vlastimil Vacek, Právo

Když byl koučem dvacítky před minulou sezonou jmenován Václav Varaďa, řešilo se, jestli není problém, že současně vede i Třinec. U vás coby svazového šéftrenéra a nyní generálního manažera juniorské reprezentace nevadí, že zároveň působíte jako sportovní ředitel Liberce? Co jste vlastně pro juniorský nároďák během MS v Ostravě a Třinci dělal?

Ve funkci manažera a trenéra je obrovský rozdíl v zapojení a časové náročnosti. Manažer si to může naplánovat a spojit návštěvy zápasů a práci. Trenér má dennodenní velmi náročnou práci v klubu. I z toho důvodu jsem se připojil k národnímu týmu do dvaceti let, abych Vaškovi vytvořil jakoukoliv podporu. Abych částečně suploval jeho vytížení v klubu svou pozicí.

A váš názor na fakt, že Varaďa je trenérem Třince i dvacítky?

Myslím, že do budoucna by měl takhle náročný turnaj a program národního týmu do dvaceti let řídit někdo, kdo nebude koučovat jiný tým.

Stav českého hokeje? Je to velmi smutné. Velmi smutné, přiznává Pešán

Jaký byl mezi vámi a Václavem Varaďou vztah?

(přemýšlí) Profesionální. Komunikovali jsme spolu.

Varaďa má v lednu přednést výkonnému výboru svazu hodnocení MS. Budete si ho dělat i vy?

Počkám, jak bude celý turnaj prezentovat Vašek, a pak se budeme v úzkém kruhu o turnaji bavit. Což už děláme i teď.

Když dvacítka v srpnu na turnaji v Permu porazila Švédy i Finy, stejně jste byl ve svém hodnocení předvedené hry kritický. Jak to bude vypadat nyní?

Bude to ještě horší. Už během juniorského mistrovství světa jsem měl seminář, na který si 300 trenérů přijelo poslechnout mě a Miloše Říhu. Už tam jsem spoluprezentoval první analýzy zápasů s Ruskem (výhra 4:3) a Německem (prohra 3:4) a už tam jsem byl velmi kritický.

Hlavní kouč české reprezentace Václav Varaďa (vlevo) a jeho asistent Patrik Eliáš na střídačce během duelu MS do 20 let proti Kanadě.

Ryan Remiorz, ČTK/AP

Proč jste se v Ostravě neúčastnil tréninků českého týmu a nebyl jste během šampionátu vidět?

Měl jsem jinou náplň práce než sledovat tréninky vlastních hráčů. Pozoroval jsem tréninky soupeřů, sledoval zápasy, cestoval. Měl jsem i spoustu schůzek s velmi zajímavými jmény světového hokeje, která do Ostravy dorazila.

Sledoval jste přímo v Ostravě semifinále a zápasy o medaile těch nejlepších týmů?

Ne.

Proč? Přijde mi, že šéftrenér by na domácím šampionátu v hledišti měl být...

Šéftrenér svazu viděl přibližně šestnáct, možná osmnáct zápasů za poslední dva týdny. Šéftrenér svazu už byl unavený a chtěl se na ty víkendové zápasy podívat v televizi.

Filip Pešán.

Twitter

Není trochu smutné, že vyspělým hokejovým zemím už můžou Češi konkurovat jen bojovností a nasazením? Že v šikovnosti, bruslení a dovednostech jsme kvalitou o několik pater níž?

Je to velmi smutný. Velmi smutný. Není to ale jen výsledek práce trenérů reprezentační dvacítky nebo práce za poslední roky. Je to obrázek celé české společnosti, která je přejedená a bez motivace. Nejenže vymýšlíme určitou cestu pro český hokej i společnost, musíme i vymýšlet, jak to kontrolovat. Jak přemluvit trenéry v klubech, rodiče a hráče k tomu, aby vůbec pracovali. Takový je reálný stav české společnosti a českého hokeje.

Takže jsme nakonec rádi za to, že dvacítka postoupí do čtvrtfinále a nemusí hrát o záchranu?

Jestli jste viděli ten diametrální rozdíl v dovednostech mezi námi a Švédskem ve čtvrtfinále, tak nemůžeme mít jiné ambice než ty, které máme nyní. To je realita! Chceme se udržet v nejlepších skupinách MS a hrát nejlepší turnaje pro další ročníky, které, doufám, budou lepší. Nemluvím ale o současné osmnáctce. Mám na mysli ročníky, které přijdou třeba za deset let.

Tak dlouho potrvá, než se změny v českém hokeji můžou projevit?

Práce, která se smysluplně začne dělat se šesti- nebo sedmiletými dětmi, bude vidět za deset let. Jestli má někdo pocit, že Pešán přijde na svaz, bouchne rukou do stolu a vyhrajou se dvacítky? Já to tak nevidím. Rozběhl se projekt VTM (Výchova talentované mládeže), kdy se snažíme talentované mládeži dělat v regionech tréninky. Máme nový systém osmi dovednostních skill koučů, kteří cestují po republice a vzdělávají trenéry a dělají ukázkové tréninky. Materiály, informace a vzdělání trenéři napříč celou republikou mají.

Trenér dovedností Tomáš Pacina (vpravo) se svazovým šéftrenérem Filipem Pešánem.

Karel Švec, Český hokej

A řídí se jimi?

Je to o dennodenní poctivé práci v klubech, každodenní výchově hráčů od trenérů i rodičů. Svaz dělá, co může. Pešán a tým lidí okolo něj jako Pavel Geffert nebo Rosťa Vlach ale nemůže být na 250 stadionech za rok, abychom kontrolovali, přemlouvali a prosili. Zatím se to ale zdá jako jediná cesta, jak toho docílit. Když byla hokejová revoluce ve Švédsku, tamější svaz navrhl nový systém práce a už nemusel zkoumat, jestli v klubech k té práci bude docházet. Protože respekt lidí mezi sebou je ve švédské společnosti tak veliký, že změna začala probíhat. Kdežto u nás plýtváme energii kontrolováním a přemlouváním lidí, jestli se změny na klubové úrovni opravdu dějí.

Nejsou to ze strany svazu jen výmluvy?

Nemyslím si, že si na svazu lžeme do kapsy; realitu vidíme moc dobře. Nedělat ale nic jiného než nad námi zlomit hůl a prohlašovat, jak moc špatný to je? To je to nejlacinější. Taky si umím sednout a říkat, že nám Švédové ve čtvrtfinále mohli dát deset gólů. Ano, mohli, stejně jako Rusové a Američani. Ale to není cesta! A já tu cestu, jak z toho ven, hledám!

Jak ta vaše cesta vypadá?

Jsem na svazu tři čtvrtě roku a furt je mi vyčítáno, že jsem nevydal nějaké desatero (naráží na svého předchůdce ve funkci svazového šéftrenéra Slavomíra Lenera, jenž v roce 2010 přišel s plánem, v němž trenérům mládežnických reprezentací, manažerům i hráčům radil, jak zkvalitnit práci s mládeží na všech úrovních, aby se český hokej do pěti let vrátil mezi špičku) nebo velká prohlášení. Radši věci dělám, než o nich mluvím. Druhou věcí je, že než začnete chtít něco měnit, musíte poznat realitu. V této fázi se právě nacházím.

Lenerovo desatero z roku 2010, které mělo pomoci českému hokeji
1. Trénink dynamiky a výbušnosti
2. Tlak do brány
3. Individuální trénink techniky - excelentnost, detaily
4. Přechod z obrany do útoku - rychlost, včasnost, aktivní zapojení obránce
5. Přechod z útoku do obrany - okamžité aktivní napadání všech pěti hráčů, tlak na kotouč "gap", ne systém 1-2-2 u mladšího dorostu
6. Fauly holí
7. Coaching - výchova individualit, nechat hráče tvořit
8. Komunikace
9. Trénink mimo led - denně
10. Škola, ostatní povinnosti

Nějaké myšlenky už ale v hlavě máte, ne?

Pochopitelně. Třeba to, že se během příštích dvou let velmi zredukují juniorská a dorostenecká extraliga a trvání stavu po redukci bude na další čtyři roky. To znamená, že chceme přestat měnit systém soutěží z roku na rok. Postupy a sestupy budou probíhat sportovní cestou. To jsou první z kroků, které už jsou na papíře.

Jak docílit toho, aby v českém hokeji všichni táhli za jeden provaz?

Kdybych to věděl, tak jsem bůh. Myslím ale, že je potřeba využít hokej k určitému semknutí celé společnosti. Neznám moc situací, jako bylo loni MS na Slovensku a teď šampionát dvacítek v Ostravě a Třinci, kdy česká společnost zase najednou bojuje na jedné straně a drží při sobě. Po revoluci v období kapitalismu se společnost roztrhala, každý má trochu jiný žebříček hodnot.

To jste vzal hodně zeširoka. Nešlo by to konkrétněji?

Musíme začít lépe financovat hokej - větší státní podpora pro kluby, financování trenérů a dalších projektů. Tím se zvýší kvalita lidí, kteří budou hokej dělat. Teď je spousta klubů financovaných jen ze soukromých zdrojů, a tak se český hokej moc nepohne. Nejkvalitnější lidé musejí být dobře zaplaceni. Působením na trenéry, rodiče a hráče musíme změnit atmosféru a pohled na český hokej. A v neposlední řadě je třeba přestat sedět doma v paneláku a kritizovat, jak se všechno dělá špatně.

Čeští hokejisté po skončení čtvrtfinále.

Jaroslav Ožana, ČTK

Zaznívají kritické hlasy, že v českých mládežnických soutěžích se hraje moc na výsledky. Souhlasíte s takovými výtkami?

Opravdu se hodně hraje na výsledky a to je problém. Trenéři jsou pod tlakem manažerů a majitelů, přitom by měli být ohodnoceni a vnímáni podle toho, jak pracují s dětmi a mládeží. Ne podle toho, kolik vyhrajou bodů a koho porazí. Do toho na trenéry, ale i na vlastní děti a rozhodčí vytvářejí tlak rodiče, mezi nimiž panuje během zápasů na tribunách až nevraživá atmosféra. Člověk se až bojí jít se podívat na mládežnický zápas, aby nedostal pár facek od rodičů soupeře. Tohle všechno se musí postupem času měnit.

Před aktuální sezonou už je sedmnáct klubů, které mají status Akademie Českého hokeje, tedy projektu, jenž má inovovat celý sportovněvýchovný proces v klubech. Není těch klubů až moc?

Je. Jedním z mých vnitřních úkolů je počet Akademií snížit. Ten počet se tak strašné rozrostl, že teď nevíme, co s tím. Na druhou stranu musím říct, že tlak velkých hokejových jmen na bývalého šéftrenéra svazu Slávu Lenera byl tak enormní, že se Sláva snažil vyjít velkým jménům vstříc a uvěřit, že jim jde o dobro a o český hokej. Většina z nich ale mluvila o dobru pro svůj vlastní klub. Sám jsem trošku kritikem vlastních řad, protože si myslím, že svaz musí být daleko přísnější a stát si za svým rozhodnutím. Prostě udělat v úzkém kruhu verdikt a stát si za ním. A neměnit ho kvůli tlaku velkých hokejových legend. Ty sice pro český hokej udělaly strašně moc, nedá se ale všem vyhovět. Jen pro doplnění; v aktuální sezoně se poprvé stane, že určitý klub ztratí status Akademie. Neřeknu vám ale, který to bude. Kluby budou muset splňovat přísnější podmínky, aby status Akademie měly pro příští sezonu.

Jak se osvědčil projekt druhé nejvyšší soutěže, která se stala nesestupovou, a měla za cíl ohrát v ní mladé hráče s perspektivou právě na domácí šampionát dvacítek? Evidentně se to moc nepovedlo, když se MS zúčastnili jen tři hráči ze svazové Akademie Litoměřic a jeden z Frýdku-Místku a Benátek?

V podstatě jste si odpověděl sám. Svaz vyšel maximálně vstříc požadavkům klubů, které prosily o uzavření Chance ligy, aby v ní mohly hrát mladí hráči. A když se tak stane, tak se to stejně neděje. Opět se vracím k tomu, že svaz musí přestat naslouchat lžím ze strany klubů a dalších lidí, kteří slibují a potom kritizují a nic neplní. Nikoho z první ligy nezajímá obehrávání mladých, nikoho nezajímá, kolik jich bude hrát na juniorském MS. Nikdo z první ligy nechce nároďáku do dvaceti let pomoct. Každý kouká jen na svůj klub a případně kritizuje svaz a český hokej. Že by ale někdo něco udělal za sebe? Ne!

Za mě osobně tedy uzavření Chance ligy, byť s dobrým úmyslem, nemělo žádný vliv. Mladí hráči v ní nedostávají žádnou šanci a v podstatě uměle vytváříme pseudošanci hráčům, aby mohli nastupovat v Litoměřicích. Nebýt projektu Litoměřice, tak vůbec nevím, kde by hráči hráli dospělý hokej.

Nevyděsily vás výsledky dalších mládežnických reprezentací na konci roku? Všechny šly od porážky k porážce...

Trošku mě to samozřejmě děsí. A znovu říkám, že to není náhoda. Je to odraz situace, která teď v českém hokeji je. V uvozovkách chceme tuhle těžkou dobu přežít a pak se zvednout.

Osmnáctku čeká na dubnovém MS velmi těžká základní skupina s USA, Ruskem, Finskem a Německem. Neuvažujete, že byste se připojil k realizačnímu týmu?

Nevím, jak moc je kolegiální připojovat se k realizačnímu týmu kluků, kteří s mužstvem pracují už rok. Jednoznačně ale do Ameriky na MS pocestuju a vím, že nás tam všechny čeká hodně práce.

Zmínil jste, že v mládežnických soutěžích se bude o postupech a sestupech rozhodovat sportovní cestou. Co proto říkáte na myšlenku uzavřít seniorskou extraligu, navíc už nyní, během rozehrané soutěže?

Tady vidíte, v jaké pozici český hokej je. A jak hokej i celá česká společnost funguje. Odsouhlasil se přímý sestup a postup a extraligové týmy, kterých se týká hrozba sestupu, najednou chtějí měnit pravidla za běhu sezony. To jsou nevídané věci.

Vedení Liberce vydalo prohlášení, že rozhodnutí o uzavření extraligy už v průběhu této sezony nepodporuje. Jak se na to díváte do budoucna?

Nemůžu mluvit za majitele, kteří si chtějí ochránit svoje investice do klubů. Za mě je ale uzavření extraligy naprostý nesmysl. A uzavřít ji v průběhu soutěže je úplný zmar.

Jan Škvor, Sport.cz

Časová osa: Reprezentace

Filtr článků - Reprezentace