Článek
Pro technického útočníka to byla krutá rána. Start na olympijských hrách by byl jedním z vrcholů jeho kariéry. Možná tím úplně největším. „V začátcích to ve mně hlodalo. Když jsem v nemocnici ležel s nohou nahoře, přehrával jsem si to v hlavě,“ popisuje první dny po nešťastném karambolu. Vyhnat chmury z hlavy mu pomohla zejména rodina a kamarádi. „Uvědomil jsem si, že na světě jsou mnohem horší věci než nějaké zranění při sportu.“
Kvůli zlomené noze tak přišel i o začátek sezóny v KHL. Těšit jej alespoň mohlo, že se "Magnitka" i bez své největší hvězdy okamžitě usadila na prvních příčkách. Když se pak Marek v průběhu ročníku do sestavy vrátil, tým jako na potvoru začal prohrávat. „Naskočil jsem a z šesti zápasů jsme pětkrát prohráli. Bylo to nepříjemné, ale problémy jsem nehledal v sobě. Zrovna jsme totiž narazili na silná mužstva jako je Ufa, Kazaň nebo Omsk,“ vypráví.
Noha jej při hraní neomezuje
Hned po svém comebacku Marek skóroval, vzpomínat na to v dobrém ale nebude. Magnitogorsk prohrál v Astaně 1:7 a český útočník výsledek kosmeticky upravoval až v poslední minutě zápasu. „Přijeli jsme tam jak nazdárci. Psychika šla po té prohře dolů, jako kdybychom zapomněli hrát hokej. Dělali jsme velké chyby,“ vzpomíná již s odstupem na sérii proher.
Smutek z mizerných výsledků mu vynahradilo, že následky zranění na sobě příliš nepociťoval. „Nebylo sice lehké se do toho dostat, ale jsem rád, že se to zlomilo. Noha samozřejmě ještě trochu bolí, ale už jsem si na to zvykl. V hraní mě to navíc v žádném případě neomezuje,“ těší Marka.
V současnosti už je Magnitogorsk zase obávaným soupeřem. Devět z posledních deseti utkání zvládl a vévodí celé KHL. „Všichni pevně věříme, že už jsme zpátky na té správné vlně,“ neskrývá Marek pohodu. „Posledních pět šest zápasů se cítím lépe. Věřím, že v tom budu pokračovat,“ doplňuje.
Národní dres nikdy neodmítá
A ke spokojenosti má nyní ještě o důvod více. Na jeho adresu totiž přilétla pozvánka do reprezentace. Nikoliv tedy do A týmu, který se chystá na moskevský Channel One Cup, nýbrž do rezervního mužstva pro přátelský zápas se Slovenskem v Košicích. To ale Markovi vůbec nevadí. „Neberu to špatně. Absolvoval jsem těžké zranění, hraju teprve měsíc. Jsem rád za každý sraz, národní dres totiž nikdy neodmítám. Alespoň můžu dokázat, že patřím i do áčka,“ rád by se v přátelském utkání v rámci oslav osmdesátého výročí slovenského hokeje, ve kterém nejspíše bude kapitánem českého týmu, ukázal v tom nejlepším světle.
S přibývajícími zápasy si Marek plánuje, že by chtěl navázat na své mimořádné výkony z loňské sezóny. „Věřím, že po Novém roce budu schopen nabrat formu, kterou jsem měl loni. Udělám pro to všechno,“ je odhodlaný. Smutek z neúčasti na olympiádě už hodil za hlavu. „Teď už se snažím dívat dopředu,“ poodhaluje své cíly. Co to přesně znamená? „Dopředu znamená začít hrát lépe v Magnitogorsku, úspěšně s ním zvládnout play-off a poprat se o národní dres na mistrovství světa,“ zakončuje Marek s tím, že zejména posledně jmenovaná akce je pro něj velkým lákadlem.
