Článek
Věděl jste hned, že se po základní části NHL připojíte k národnímu týmu?
Mluvil jsem s panem Jandačem pár týdnů zpátky. Jakmile bylo definitivně jasné, že play off proběhne bez Detroitu, tak jsem hned počítal, kdy mohu přiletět a vyšlo to na připojení se k národnímu týmu 18. dubna.
Detroit vám nedělal s uvolněním žádné potíže?
Šlo jenom o to, abych tam prošel lékařskou prohlídkou. Věděl jsem, že jsem zdravý a že v sezóně nebyl žádný zdravotní problém, takže naprosto v pohodě. Cítím se hodně dobře.
Na mistrovství světa míří víc hráčů Red Wings, byla o tom řeč v kabině?
Trochu jsme se o tom bavili. Jedou i Larkin, DeKeyser a kolega z branky Howard. Bylo by fajn zahrát si právě proti Americe, třeba o medaile a porazit je.
Jak jste vnímal celosezónní souboj o pozici klubové jedničky právě s Howardem?
Věřím, že jsem se zase někam posunul a jinak musím brát věci, jak jsou. Když jsem v lednu a v únoru odchytal čtrnáct z patnácti zápasů, tak bylo znát, že formu držím. Horší to bylo na podzim, kdy jsem chytal dva, tři zápasy a potom zase dva, tři seděl, to pak člověk není v brance v tom správnému tempu.
Bylo hodně emotivní loučení s Joe Louis Arenou, kde hrál Detroit 38 sezón?
Udělalo se to jako velká show, fanoušci byli úžasní a ještě hodinu po zápase vydrželi v hledišti. Říkali jsme si s klukama v kabině, že kdyby taková atmosféra byla celou sezónu, tak jsme možná na vlastním ledě neporažení. Už jsem se byl podívat i nové hale a musím říct, že je krásná a zázemím pro fanoušky i pro nás bude určitě jedna z nejlepších v celé NHL.
Zavládlo v klubu veliké zklamání, že po 25 letech nehrajete o Stanley Cup?
Každý viděl, jaká ta sezóna byla, že jsme se trápili od začátku a na play off prostě neměli. Jednou to asi muselo přijít a možná je lepší takhle zásadní malér, než kdybychom se tam nějak se štěstím prokousali a zase vypadli hned v prvním kole, jako předchozí tři roky. Třeba se teď v Detroitu něco stane a trochu přebudují tým, abychom příště mohli mít větší ambice.
Berete tedy mistrovství světa jako určitou náplast za brzký konec klubové sezóny?
Těším se na novou výzvu. V roce 2012 jsem se dostal na světový šampionát ještě jako junior, což pro mě byly ohromně cenné zkušenosti. Trenér Hadamczik mě tam pustil na deset minut proti Němcům i do branky, takže super zážitek a doma mám bronzovou medaili.
Mistrovství světa se nyní pro hráče NHL stává top akcí, když nemohou jet příští rok v únoru na olympiádu do Koreje.
Pořád ještě doufám, že se něco stane a majitelé zámořských klubů změní svůj zamítavý postoj vůči olympiádě. Může to být i tom, jestli se třeba hráči nějak domluví s vedením NHL, ale zatím to nevypadá dobře. Vždycky jsem bral olympijský turnaj jako absolutní vrchol, ale úspěch z mistrovství světa by se rozhodně počítal.
Jak jste se nyní zabydlel v reprezentační kabině?
Dost kluků jsem tady neznal, ale naštěstí je tu i pár hráčů, co prošlo Vítkovicemi a rád jsem se viděl vlastně se všemi. Třeba Tomáše Kundrátka si ještě dobře pamatuji ze Světového poháru.
Tam jste byl gólmanská jednička. Už jste mluvil s koučem o své pozici pro pařížské mistrovství?
Šampionát je dlouhý, hraje se tam hodně zápasů rychle po sobě a jde o to, aby do branky šel vždy ten, komu se daří a kdo předvede výkon, kterým dá týmu šanci na úspěch. Gólmanskou sestavu tady se mnou teď tvoří Furch a Francouz, kteří se minule na mistrovství střídali. Důležité bude postoupit do čtvrtfinále a pak je vše o tom jednom zápase, aby se vyhrál a mohlo se hrát o medaile.
Jaký máte dojem z prvního tréninku s reprezentací?
Těšil jsem se hodně na led, deset dnů jsem nestál v brance. Ani se necítím nějak unavený. Jen jsem si musel trochu zvyknout na evropské rozměry kluziště. Na té širší ploše je úhel přece jen odlišný a sám na sobě jsem cítil, že občas chytám puky víc ze strany než ze středu. Na to se určitě musím zaměřit, než půjdu poprvé naostro do akce.
Zápasy o víkendu v Německu ještě chytat nebudete. Takhle jste se domluvili s koučem Jandačem?
Jsem rád, že teď dostávám od kouče možnost pořádně si zatrénovat, bude tam i potřebný prostor na adaptaci v českém prostředí. Až kluci ve čtvrtek odpoledne odjedou do Německa, tak já se vydám do Ostravy za rodinou, ale potom v neděli a v pondělí už půjdu zase na led. Chci se do toho dostat, abych se mohl v dobrém světle předvést už koncem dubna na turnaji v Českých Budějovicích.
