Rubriky:

Reprezentace

Pešán: Nesouhlasím, že nás čekají hubené roky, příště budeme daleko lepší! Bude ale u toho?

8. ledna 2018 13:28 - Praha

Po dlouhých třinácti letech dokázal české hokejové juniory dotáhnout na světovém šampionátu do semifinále, čtvrté místo ze šampionátu v Buffalu vnímá jako velký příslib do budoucna. Přesto trenér Filip Pešán přiznává, že vysoké porážky s Kanadou a Spojenými státy americkými v závěrečných dvou zápasech turnaje v něm zanechávají lehkou pachuť. Sám nyní nedokáže říct, jestli po roce stráveném u dvacítky bude s mladíky dál pokračovat.

Sport.cz

Bezprostředně po prohraném zápase o bronz jste říkal, že čtvrté místo doceníte až s odstupem času. Už to po dvou dnech přichází?

Z vysokých proher od Kanady s Amerikou jsem pořád zklamaný, už je to ale lepší. Máme za sebou fantastické mistrovství světa, i když s lehkou pachutí kvůli posledním dvěma výsledkům s divokým skóre. Kdyby mi někdo před turnajem řekl, že budeme hrát o medaile, bral bych to všema deseti. Proto hodnotím mistrovství jako úspěšné, pro celý český hokej je postup do semifinále příslibem.

Dalo se z týmu vymáčknout víc?

Rozhodně jsem z kluků maximum nedostal. To bych byl geniální trenér, což nejsem. Možná se dalo vymáčknout víc v posledních dvou zápasech, byli jsme zbytečně nalomení. Spoustu věcí bych teď proti Kanadě a Americe udělal jinak.

Čím si debakly v těchto duelech vysvětlujete?

Proti Kanadě nás položily první tři přesilovky soupeře, v každé z nich jsme inkasovali. Právě neúspěch v semifinále ovlivnil i zápas o bronz. Kluci byli unavení, Američané měli před zápasem o čtyři a půl hodiny delší volno, což hrálo svou roli. Došli nám nejen fyzické, ale i psychické síly. Když jsme během naší přesilovky dostali hned dva góly, už tak křehké sebevědomí se narušilo ještě víc. Dosud nejsme natolik sebevědomí, abychom takové situace dokázali proti silným týmům přestát.

Co ještě našim hráčů chybí?

Dovednost, navíc nemáme tak širokou hráčskou základnu jako Kanada, Amerika nebo Švédsko. A obecně je u nás problémem kultura, prostředí a vývoj hráčů.

Jak to myslíte?

Kultura českého sportu a společnosti tady není taková, jako ve jmenovaných zemích. Hráči v našem prostředí nerespektují autority a trenéry. Výchova, v kombinaci s rodinou, není taková, jaká by měla být. Kluci v zámoří a ve Skandinávii vyrůstají v přátelském prostředí, respektují rozhodčí a autority. Nejen jako hokejová obec, ale celý národ pro to musíme udělat ještě spoustu věcí. A ještě jeden problém.

Povídejte...

Vyspělé hokejové země dávají v nejvyšších soutěžích velký prostor mladým hráčům. U nás ale nemají tolik prostoru, aby rozhodovali zápasy, proto jim pak sebevědomí ve fatálních chvílích chybí. Doufám, že si spousta našich hráčů řekla o to, aby v českých soutěžích dostávali větší prostor. Bylo totiž vidět, že konkurenceschopné kluky máme.

To je i příklad Filipa Zadiny s Kristianem Reichlem. V Pardubicích resp. Litvínově velký prostor nedostávali, a tak před probíhající sezónou zamířili do zámořských juniorek, a na šampionátu patřili mezi tahouny týmu. Překvapilo vás, že během půl roku herně tolik vyrostli?

Je pravda, že na šampionát přišli extrémně sebevědomí. Nedivím se, že zvolili variantu odchodu, když v Česku hráli zápasy jen po troškách času. Nyní mají ve svých týmech pevné místo v sestavě a pak ta jejich hra vypadá úplně jinak. Oba udělali extrémní kus práce, teď už jsou z nich hotoví hráči.

Kdo z vašich hráčů vás zaujal nejvíce?

Bylo jich víc. Třeba Libor Hájek, kterého jsem až dosud neměl šanci vidět hrát naživo a sledoval jsem ho jen zprostředkovaně přes videa. On s Martinem Nečasem a Filipem Zadinou, které znám, mají velkou budoucnost. Zadina ukázal, že i v nejvypjatějších chvílích je žralok, který rád dává góly. Do letošního draftu NHL mu může tento turnaj hodně pomoct. První kolo draftu udělá určitě a myslím, že by dokonce mohl být i v první pětce. Jeho důraz v koncovce se bude zámořským skautům hodně líbit.

Ve vašem výběru pro MS bylo hned jedenáct hráčů, kteří mohou na juniorském šampionátu startovat i za rok. Cítíte, že tým může být příště ještě silnější?

Nesouhlasím s názory, že po letošním roce už nás čekají jen hubené roky, že tohle byl nejsilnější možný výběr. Příští rok bude tým daleko lepší! Přeju všem klukům, aby se dostali do NHL. Pokud ale budou nároďáku k dispozici, můžeme být hodně silní, když mužstvo vhodně doplníme.

Budete u toho za rok ve Vancouveru i vy?

Nevím. Musí přijít nabídka ze svazu, souhlasit budou muset majitelé Bílých Tygrů, stejně jako moje manželka. Já jsem až na čtvrtém místě. Osobně musím říct, že myšlenky na další rok mi ještě v hlavě neběží.

Dovedete si představit, že byste dál působil na dvou frontách; tedy jak v Liberci, kde jste trenérem i sportovním manažerem, a zároveň na střídačce dvacítky?

Teď si to moc představit nedokážu, po posledním měsíci jsem vyčerpaný. Není lehké řídit dva projekty najednou. Třeba po pár měsících odpočinku změním názor, uvidíme. Teď to ale nejsem schopen říct.

Příští pondělí zveřejní kouč seniorské reprezentace Josef Jandač nominaci pro olympijské hry. Byl by pro národní tým v Pchjongčchangu přínosem Martin Nečas, pokud by na něj Jandač ukázal?

Myslím, že ano. Rozhodnutí je ale na Pepovi. Pokud se mě zeptá na můj názor, řeknu mu, že Martin Nečas by českému nároďáku na olympiádě mohl pomoct.

Jan Škvor, Sport.cz

Zrušit