Článek
Brankář Pavel Francouz ve čtvrtfinále olympijského turnaje proti USA.
Brankář Pavel Francouz zasahuje před americkým útočníkem Jordanem Greenwayem.
Hlavní trenér českého týmu Josef Jandač hovoří na střídačce s kapitánem Martinem Eratem.
James Wisniewski (vlevo) bojuje o puk s Romanem Červenkou.
Gólová radost českých hokejistů.
Tomáš Kundrátek slaví gól na 2:1.
Čeští hokejisté se radují ze vstřeleného gólu. Zleva Jan Kovář, autor branky Jan Kolář, Martin Erat a Dominik Kubalík.
Tomáš Kundrátek před americkým brankářem Ryanem Zapolskim.
Puk po střele Jana Koláře (není na snímku) ťukl o tyčku americké branky a skončil v síti. Vyrovnáno 1:1. Gólman Ryan Zapolski byl bez šance.
Česká střídačka oslavuje vyrovnávací gól na 1:1 v olympijském čtvrtfinále proti USA.
Jan Kolář vymazal dělovkou od modré náskok týmu USA v olympijském čtvrtfinále.
Jan Kovář před americkým brankářem Ryanem Zapolskim. Puk se mu snaží odpálit obránce Chad Billins.
Byl nájezd ve čtvrtfinále náročný na psychiku?
Moc těžké! Na předloňskem mistrovství světa v Moskvě jsem ve čtvrtfinále s Američany jel taky, ale sotva jsem dojel k bráně. Mohla za to hlava a nájezd vypadal strašně. Kvůli tomu jsem pochopil, jak těžké musí být kopat penalty ve fotbale při finále mistrovství světa. To neznamená, že by frajer neuměl kopnout do balónu. Ten tlak je fakt velký. Takové situace totiž nezažíváte každý den.
Jak jste se tedy snažil připravit?
Na střídačce jsem se rozhýbával, protože jsem skoro celé prodloužení nešel na led. Kouč Jandač řekl, že na první tři nájezdy půjdou ti, kteří je jeli první i proti Kanadě (Růžička, já a Kovář). Jen jsme na sebe houkli, že pořadí zachováme. Trošku jsem si zabruslil a udělal pár dřepů, abych se rozhýbal. Už jsem jednou šel na nájezd ztuhlý, tak jsem se snažil neudělat stejnou chybu.
Jde vůbec před provedením na nájezd nemyslet a tlak si nepřipouštět?
Nejde na něj nemyslet. Když se vrátím k tomu nájezdu v Moskvě, tam jsem vzal puk a zděsil se, že mi nejedou nohy. Co budu dělat? říkal jsem si. Jakmile se do hlavy dostanou tyhle myšlenky, nesoustředíte se na zakončení. Říkáte si: Hlavně dojeď k bráně, vystřel a mazej na střídačku!
Dopředu jste teď věděl, jaké zakončení zvolíte?
Ptal jsem se Tomášů Mertla se Zohornou, jestli se americký gólman díval na naše nájezdy s Kanadou, kdy jsem udělal blafák do bekhendu. Teď jsem radši zvolil jinou variantu. Nejsem hráč, který by během nájezdu měnil plán. Než vezmu puk, řeknu si, co chci dělat, a soustředím se spíš na provedení. Jen jsem měl náhradní variantu, že puk přetáhnu na dlouhou kličku do forhendu. Střílet mezi nohy je trošku risk, tak jsem rád, že teď vyšel.
Bylo klíčové, že se vám brankáře Zapolského podařilo rozhýbat?
Vždycky naznačuju střelu. Na tréninku to už ani nemá cenu, protože naši gólmani stojí jako zařezaní. Vědí totiž, že nevystřelím. V zápase se ale brankář skoro vždycky hne, v tréninku o nic nejde. Honza Kovář třeba proti Kanadě taky cuknul rameny a borec v bráně reagoval. Kdyby hráč vypálil a on se nepohnul, byl by za kašpara.
Pomohly vám zkušenosti získané věkem?
Nájezdy jsem nikdy nejezdil. Na zlatém mistrovství v roce 2010 je jezdili Lukáš Kašpar, Honza Marek a Kuba Klepiš. Dodal mi ale sebevědomí ten blbej nájezd s Kanadou (Koukalovi se postavil puk a se štěstím skóroval). Než začaly nájezdy, hlásil jsem na střídačce: Pavel Francouz nepustí ani jeden nájezd a jsme v semifinále! Jsem rád, že to vyšlo.
Cítíte z mužstva velké odhodlání?
Uvidíme, co teď v kabině. Doufám, že tam odhodlání bude. Musím přiznat, že po gólu Američanů na 2:2 trošku zmizelo. Zaplaťpánbůh jsme to ale zvládli. Doplácali jsme to, i když to lítalo kolem naší i jejich brány a na konci třetí třetiny nám pomohlo i břevno.
