Hlavní obsah

Už fakt hořelo. Jak výchovný Pešánův políček zachránil talent, který je teď v reprezentaci

Jan ŠkvorSport.cz

Když mu byl v říjnu loňského roku udělen výchovný políček v podobě téměř měsíčního přeřazení na farmu do prvoligových Benátek nad Jizerou, musel začít o své hře jednadvacetiletý hokejový obránce Liberce Filip Pyrochta přemýšlet. Zlepšil se natolik, že v extraligovém play off patřil mezi nejlepší Bílé Tygry a za odměnu byl povolán do přípravy národního týmu pro světový šampionát.

Foto: Jiří Princ, http://www.hcbilitygri.cz/

Hokejový obránce Liberce Filip Pyrochta.

Článek

Co přesně se v říjnu stalo?

Kouč Liberce Filip Pešán mi měsíc v kuse, možná i dva, opakoval, že má defenzivní činnost není dobrá. Jenže já se furt nechtěl ponaučit. Takže přišel trenérský tah, kdy jsem dostal výhružný vztyčený ukazováček a za trest jsem musel do Benátek.

Cítíte zpětně, že oprávněně?

Ani nevím, co jsem si tehdy o sobě myslel. Říkal jsem si, že se to nějak přejde, ale už to fakt hořelo. Ten tah se panu Pešánovi povedl. Uvědomil jsem si, že nejde hrát jenom dopředu a útočit. To možná šlo v mladším dorostu.

Takže jste na defenzivě začal pracovat a po měsíci se k Tygrům vrátil?

Začal jsem si na obrannou činnost dávat větší pozor a znovu jsem získal důvěru, kterou jsem měl na začátku sezóny. Najednou se mi hrálo parádně, narostlo mi sebevědomí. Dařilo se mně i celému mužstvu a v play off to vygradovalo.

A vaše výkony vyústily v pozvánku do reprezentace...

Příjemně mě to překvapilo. Vůbec jsem nečekal, že by mě pan Jandač mohl oslovit.

Vážně ne? Vždyť po čtvrtfinále jste s osmi kanadskými body kraloval tabulce produktivity obránců...

Dobře, přiznávám, že jsem tajně doufal. Byl to můj sen a jsem hrozně rád, že můžu být v reprezentaci.

V ní jste debutoval vloni v srpnu dvěma přípravnými duely se Slováky. Jste za ně rád i z toho důvodu, že nyní nejdete do zcela neznámého prostředí?

Jasně, aspoň ze současného kádru znám pár kluků, i když jich moc není. Stejně tak jsem poznal i trenéry, takže nervozita opadne a můžu být trochu klidnější.

Kolik vstupenek pro rodinu a kamarády budete poptávat pro středeční a čtvrteční duely se Švýcary v Příbrami?

Jestli budu hrát, tak mě jich čeká na shánění docela dost. Alespoň deset lístků by to chtělo. Hlavně bych chtěl, aby mě měli možnost vidět rodiče, kteří byli i u mého debutu reprezentaci v Třinci.

Konkurence v obraně není letos v reprezentaci taková, jako bývala dřív. Sníte i proto o startu na MS v Dánsku?

Byl by to splněný sen. Obránci jsou tu ale všichni zkušení, takže to bude těžké. Mám spoustu tréninků a zápasů na to, abych se trenérům ukázal. Uvědomuju si ale, že zápasy v reprezentaci budou o level výš než v extralize.

A myšlenky na NHL? Během play off vás jezdila do Liberce pozorovat řada skautů...

To je daleko. Nerad to řeším, akorát by mi to motalo hlavu. Bylo by to příjemný, ale nechávám to úplně někde stranou.

V letech 2014-16 jste strávil dvě sezóny v kanadské juniorce. Byl jste zklamaný, že si vás pak na draftu NHL nikdo nevybral?

Byl. Třeba to bylo právě tím, že jsem hrál špatně dozadu. Zaměřil jsem se na to a možná NHL vyjde někdy v budoucnu.

Motivují vás příklady obránců Jeřábka, Rutty nebo Kempného, kteří rovněž nebyli draftování, a přesto se v pokročilejším hokejovém věku za oceán nakonec dostali?

Určitě. Líbí se mi hlavně příběh Michala Kempného. Stejně jako já dřív hrál v Třebíči, chodil jsem se na něho dívat. Přes Brno, Slavii, KHL a reprezentaci se dostal až do NHL, což je neskutečný příběh. V něm se tak trochu vidím, je mým příkladem, k němuž vzhlížím. Ukázal, že existuje cesta dostat se do NHL i v pozdějším věku (Kempnému bylo při odchodu do NHL pětadvacet). Kdyby to takhle vyšlo i mně, asi bych se musel štípnout, jestli se mi to jenom nezdá.

Reklama

Související témata: