Hlavní obsah

Nechala jsem tam všechno. Teď budu muset vyhrát potřetí mistrovství světa, plánuje Hejnová

Rio de Janeiro

Nebyl to výsledek, o kterém snila. V posledních metrech olympijského finále přišla překážkářka Zuzana Hejnová o obhajobu bronzu z Londýna. Ale nehroutila se, dobře věděla, čím si na cestě do Ria prošla.

Foto: Images Sports Toman/World Petr, ČTK

Zuzana Hejnová na medaili v Riu nedosáhla.

Článek
Fotogalerie

Kdyby vám někdo před měsícem řekl, že poběžíte finále pod 54 sekund, brala byste to?

Asi bych tomu nevěřila. Byla jsem nešťastná, moc mi to nešlo, necítila jsem se dobře a bolela mě noha. Ti, kteří se mnou byli často a prožívali to se mnou, viděli, jak jsem z toho špatná. Takže s pokorou musím říct, že čtvrté místo je super s ohledem na to, jak se sezóna vyvíjela.

Jak jste prožívala na jaře chvíle, kdy se zranění stále nelepšilo?

Když jsem jela na první Diamantovou ligu do Dauhá, achilovka mě hodně bolela. Říkala jsem si, že je přede mnou dlouhá a důležitá sezóna, tak nechci riskovat. Pak to ale trvalo poměrně dlouho, tak jsem začala být nervózní. Věřila jsem lidem kolem, kteří se o mě starají, že se dokážu připravit. Prostě jsem jim musela důvěřovat.

Když jste v roce 2012 na mistrovství Evropy v Helsinkách doběhla čtvrtá, plakala jste a těžko hledala slova. Letos berete čtvrté místo víc realisticky?

Přesně tak. Beru to tak, že nejde o život. Šla jsem do závodu s tím, že chci podat co nejlepší výkon, zlepšila jsem si letošní maximum, víc jsem v daný moment ze sebe dostat nemohla. Takže se z toho nehroutím, jen mě to mrzí. Chtěla jsem tu medaili stejně jako všichni, kteří mi fandili a starali se o mě. Bohužel to nevyšlo, tak budu muset vyhrát třikrát mistrovství světa. (úsměv)

O motivaci pro světový šampionát za rok v Londýně tak máte bohatě postaráno.

Určitě. Příští rok bych ještě závodit chtěla. Já věřím, že i tady, kdybych byla zdravá, tak tu na mě nikdo nemá. Jenže zdraví je právě to klíčové. Na jaře jsem na tom byla výborně, bohužel se to pak zkazilo. Mohlo to tu dopadnout líp, ale nechala jsem tam všechno, a věřím, že příští rok jim zase ukážu, když budu zdravá.

Co ještě jedna olympijská šance za čtyři roky v Tokiu? Bude vám 34 let.

To nevím, je to strašně daleko.

Úplně to ale nevylučujete.

Zatím jo. (úsměv) Kdo nežije ten život, neumí si představit, jaká je to dřina a co všechno tomu člověk musí obětovat. Nejen trénink, všechno okolo je hodně náročné a čtyři roky jsou strašně dlouhá doba. Chtěla bych mít taky nějaký normální život.

Jaké máte závodní plány pro zbytek sezóny?

Teď jsem v pohodě, tak by byla škoda sezónu zabalit, když jsem nezávodila. Absolvuju poslední dvě kola diamantovky, pak si dám volno.

Reklama

Související témata: