Rio bohaté na medaile, ale chudé na zlato

Božské Rio? Pro Česko medailovou optikou rozhodně ne. Bilance jedné zlaté, dvou stříbrných a sedmi bronzů je nejslabší v samostatné historii země, mezi národy patří Česku v Riu až 43. místo za Arménii, Thajskem a po dvanácti letech i za Slovenskem.

Pokud bychom se podívali do československé historie, nižší hodnotu měla naposledy sbírka z Los Angeles 1932, kdy si ale čtyři kovy odvezla jen sedmičlenná výprava (v Riu startovalo 105 českých sportovců). Od té doby mělo Československo či Česko jediné zlato už jen v Melbourne 1956 a Aténách 2004.

„Rozdíly mezi nejlepšími byly kolikrát malinkaté, nemůžu říct, že bychom tu měli nějaké extrémní štěstí. Ale samozřejmě bychom radši byli v žebříčku výš," uznal předseda Českého olympijského výboru Jiří Kejval.

Kritérium hodnoty medailí, kdy je jedno zlato víc než třeba deset stříbrných, ale samozřejmě není jediné objektivní. Podle absolutního součtu medailí už by bylo Česko v Riu 29. a vyrovnalo by cifru z minulých her v Londýně (byť z něj nakonec po posunu oštěpaře Vítězslava Veselého na bronzovou příčku bude mít Česko medailí jedenáct). I kvůli stále častějším změnám pořadí po zpětných pozitivních testech je dobré připomenout, že hned pětkrát zůstali čeští sportovci v Riu těsně pod stupni vítězů.

Zajímavý je pohled na složení medailistů po sportech. Triumf Lukáše Krpálka přinesl první medaili z juda pro samostatné Česko, roli medailové stálice potvrdili díky Jiřímu Prskavcovi vodní slalomáři i atleti, kteří přivezli aspoň po jednom kovu ze všech her od rozpadu federace. Byť v obou sportech bylo medailových želízek ještě víc, ale úřadující mistryně kajakářka Kateřina Kudějová a překážkářka Zuzana Hejnová se z Ria vracejí bez medaile.

„Zaplaťpánbůh za bronz Báry Špotákové, ale přerušena byla tradice aspoň jedné zlaté z každých her, což mě mrzí," zalitoval šéftrenér atletů Tomáš Dvořák.

Špotáková se skifařem Ondřejem Synkem se zařadili mezi sedmičku českých sportovců historie, kteří dokázali vybojovat medaili na třech olympiádách, velká osobnost vyrostla českému sportu v kajakáři Josefu Dostálovi, jenž vybojoval vedle stříbra i bronz. „On je prostě velký. Hlavně tady," říká o svém medailovém nástupci bývalý kanoista Martin Doktor a ukazuje si na srdce. Naopak Martinu Fuksovi se jeho medailový sen mezi singlkanoisty naplnit nepodařilo.

Stejně jako čtyřkajak, v němž vedle Dostála jeli Jan Štěrba, Daniel Havel a Lukáš Trefil, dokázal napodobit londýnský medailový úspěch biker Jaroslav Kulhavý, jenž přidal ke zlatu tentokrát stříbro.

Tenis se zaskvěl, střelci na ústupu

Početně nejvyšší zásluhu ale mají na české bilanci tenisté. Po peripetiích, kdy se postupně odhlásili Tomáš Berdych, Karolína Plíšková a Jiří Veselý, dokázali Češi vybojovat bronzy ze ženské dvouhry zásluhou Petry Kvitové, čtyřhry díky Lucii Šafářové a Barboře Strýcové a mixu v sestavě Radek Štěpánek, Lucie Hradecká.

„Nesmírně mě těší, jak se tenis v Riu předvedl. Je to veleúspěšné vystoupení, protože zvládnout zápasy o bronz vyžaduje mimořádný výkon, je to náročné zejména psychicky. A to Andrea Hlaváčková s Luckou Hradeckou měly v semifinále čtyřhry dva mečboly," připomínal trenér Petr Pála.

Ústup ze slávy naopak zaznamenali sportovní střelci, bez medaile se vracejí po 36 letech. „Nedosáhli jsme úspěchu, ale zklamání to není. Davidu Kosteleckému unikla medaile o vlásek, Adéla Bruns neměla ideální sezónu a ve finále malorážky ji připravila o lepší umístění jedna rána," tvrdil šéftrenér střelců Vladislav Šaňák.

U plavců pokračuje šestnáctileté čekání na finále, v Riu si žádný ze sedmičky českých účastníků nepřipsal postup, ani nezlepšil osobní rekord... „Ve finále jsme doufali. Tréninkové časy byly až tak dobré, že jsme čekali kvalitní výkony. Nechápu to," krčil rameny kouč Vlastimír Perna.