Článek
Je medaile po tom všem, čím si posádka v posledních týdnech prošla, o to sladší?
Trefil: Je to perfektní. Věděli jsme, že na medaili máme, i když jsme byli hodně nervózní, tedy alespoň já. Start se nám povedl, ale ostatní odstartovali ještě lépe. Jeli jsme to trochu zezadu, ale v konci už jsem věděl, že nějaká medaile vyjde. A byl to super pocit.
Dostál: Pro mě to byl úplně excelentní závod. Bál jsem se, abych v tom tempu vydržel, jel jsem úplně naplno, ale v cíli jsem cítil tu úžasnou atmosféru. To mi dodalo strašně sil, viděl jsem, že nejsme před poslední dvoustovkou přímo na medaili, ale věděl jsem, že do finiše musíme dát všechno.
Štěrba: Jsem strašně rád za medaili, i když jsem trochu doufal i ve zlato. Ale při té vyrovnanosti startovního pole je to úžasný výsledek. Mohli jsme vyhrát, ale také být čtvrtí nebo pátí. Hlavní je, že jsme udělali placku v tomhle strašně vypjatém závodě. Olympiáda je jednou za čtyři roky, pro mě možná jednou za život, takže to je úžasný.
Berete bronz i jako satisfakci?
Štěrba: Určitě, po tom všem. Usiloval jsem, abych tady startoval, usiloval jsem, abychom získali medaili s touhle posádkou, myslím, že teď k tomu není co dodat. Němci chtěli vyhrát, Slováci chtěli medaili a podívejte, jak skončili...
Věděli jste hned po dojezdu, že máte bronz? Souboj s Maďary byl hodně těsný...
Trefil: Věděli jsme, že to je buď stříbro, nebo bronz. Trochu jsem doufal i ve stříbro, jen jsem se rychle podíval, ale nebyl jsem si jistý. I tak mám obrovskou radost, zahodil jsem pádlo, ani nevím, kde ho mám. Někam mezi lodě jsem ho hodil, možná se tam někde válí, je mi to jedno. (směje se)
Pádel z lodi letělo v tu chvíli víc...
Havel: To bylo z euforie, člověk neví, co dělá. Jakmile jsme proťali cíl a viděl jsem, že máme medaili, bylo mi úplně jedno, jakou. Vlily se mi slzy do očí, pořád mám co dělat, abych je udržel.
