Článek
Malé finále je vám tu, zdá se, v poslední době souzeno...
V něm jsem už druhým rokem po sobě. Když jsem jel na jeho start, cítil jsem, že to už nemá náboj,
V čem byla chyba?
Měl jsem perfektní motor, ale jen na start. Pak jsem vždy ztrácel. Dělali jsme v depu všechno možné. Snažili se, jak se říká, přilepit zadní kolo ke dráze, aby víc zabíralo, ale ve výjezdu z první zatáčky byl vždy někdo rychlejší.
Měl jste po boku v roli rádce zraněného bratra Lukáše?
Říkal to, co jsem sám cítil. Starty byly perfektní, pak to nešlo. Dělali jsme všechno možné, zkoušeli extrémy. Měl jsem motor z dlouhých oválů, ohromně silný, ale chtělo to dráhu-hlubinu, ne tenhle beton. Sahal jsem už po druhém motoru. Slabším. Ale s tím bych asi vůbec neměl šanci.
Ono se dá na krátké dráze jet s motorem na dlouhou?
Jak je vidět, tak ne.
Co nevídané horko? Má to vliv?
Určitě. Na lidi i na motory. I ty se zadýchávají. Musí se to jinak odladit. Technika je vždy klíčová. Podívejte na Hancocka. Letos se mu to zdařilo v celé sezóně a je mistrem světa.
V semifinále jste bojoval s klubovým kolegou Tomášem Suchánkem, ten to měl lépe rozjeté, neuvažovali jste třeba o nějaké dohodě o výpomoci, jak to zjevně udělali bratři Bjerreové?
Vůbec žádné postranní úmysly v tom nebyly. Měl jsem šanci postoupit, ale musel jsem vyhrát. Jinak bych neměl nejmenší naději. S tím jsem do toho šel. Bjerreové to udělali perfektně, ale bratrská pomoc je něco jiného než mezi jezdci na klubové úrovni. Kdybych to Tomášovi hned pustil, připravil bych se o šanci. Stejně to nakonec nevyšlo nikomu z nás.
Vnímal jste větší podporu fandů než v minulých letech?
Určitě. To k uším dolehne i přes přilbu.
Plošináři běžně jedou za tři dny tři závody, ale Zlatá přilba je přece jen delší a víc vyčerpávající. Budete to cítit v pondělí večer při finále mistrovství republiky v Praze na Markétě?
Vyspím se a myslím, že to bude stačit, abych měl dost sil.
