Rubriky:

Motocykly

Milík se včas uklidnil. Senzační bronz z Markéty přičítal čisté hlavě, ale na oslavu nedošlo

11. června 2017 10:13 - Praha

Po čtrnácti letech se český plochodrážník zase prosadil na stupně vítězů při Grand Prix. Václav Milík bronzovým umístěním ozdobil pražský závod prestižního seriálu a životní úspěch přičítal tomu, že se dokázal včas uklidnit a jet s čistou hlavou.

 

Kateřina Šulová, ČTK

Za 21 ročníků, co se na oválu břevnovského stadionu Markéta nepřetržitě jezdí Grand Prix, jste první domácí jezdec, který se dostal až do finále. Byla to skutečně především věc psychiky?

Plochá dráha se v největším směru vztahuje na psychiku a v takovém závodě se člověk potřebuje fakt uklidnit. První jízdu jsem odjel děsně křečovitě, ale od druhé jsem už byl někdo úplně jiný. Motory mám naladěné na hodně dobré úrovni, v tom jsem chybu nehledal. Šlo jen o tu hlavu, abych motorku zbytečně nedržel. Když jsem ji nechal jet, bylo to hned zdát.

Ze tří připravených motorek jste vybral jednu a na ni odjel celý pražský závod. Cítíte, že to bylo správná volba?

Sáhnul jsem nakonec po té, která v tréninku jela o něco hůř, ale lépe mi startovala. Doteď jsem na ní v sezoně závod nejel, vzal jsem ji tady na milost a a vidím, že ani ta není zjevně špatná. Určitě mi ale pomohly zkušenosti z polské, švédské ligy. Moc jsem nepřemýšlel o tom, proti komu jedu, ani jsem nekoukal, kdo na startu stojí vedle mě. Když je čistá hlava, tak jsou dobré výsledky.

Kdy jste začal věřit, že by to mohlo vyjít až na medailový výsledek?

Včas jsem našel pohodu a udržel ji až do toho finále. Když už jsem se do něj dostal, chtěl jsem být alespoň třetí. O to víc, že se jelo právě v Praze. Měl jsem fakt rychlou motorku, ale dokázal jsem nebláznit a podařil se mi životní úspěch v nabité konkurenci. Vždyť proti mně stálo patnáct nejlepších jezdců světa a musím všem poděkovat za tu příležitost jet zase na divokou kartu. Myslím, že jsem ukázal, že to nebyla špatná volba, když ji dali právě mně.

Jak jste se cítil na pódiu, kde s vámi stáli vítěz Jason Doyle i nestor Greg Hancock?

Oba museli vidět, jak jsem dojatý, bylo krásné stát vedle nich. Australan se pořád jen smál. Jelo mu to perfektně, zopakoval loňské prvenství a navíc finále vyhrál od prken, i tohle ukazuje jeho kvalitu. Hancock, ten je ve 47 letech ikonou světové ploché dráhy. Strašně fajn chlap, dobře se znám i s jeho mechaniky. Fakt jsem si tu chvíli užil.

Už vám došlo, co jste dokázal?

Naplno mi to dojde asi až doma, kdy si řeknu 'sakra, vždyť já byl třetí na Grand Prix'. Určitě jsou to super pocity a je to hodně dobře i pro celou českou plochou dráhu. Když jsem jel po závodě kolečko vítězů a viděl, kolik lidí mi fandí, tak jsem byl fakt naměkko. Moc všem děkuju, bylo to úžasné.

V neděli jedete polskou ligu za Vratislav, je vůbec nějaký prostor na oslavu?

Jedeme proti Lesznu těžký závod, na oslavu ani není chuť. Když je člověk takhle rozjetý, tak radši závodí, aby z toho vytěžil, co nejvíc to jde. Potkám tam hodně jezdců, kteří jeli i na Markétě a rád bych prodal formu, kterou právě cítím

Toužíte teď po úspěchu na Markétě o to víc probojovat se do Grand Prix nastálo?

Už příští týden pojedu semifinále Challenge o ročník 2018 a říkám si, že by bylo moc dobré postoupit, protože po dnešku vidím, že na to asi trochu mám. Budu se snažit dostat do Grand Prix napevno, abych se tam ukázal jako stabilní jezdec a nemusel už spoléhat na divoké karty. Moje předchozí dvě zkušenosti z Challenge ale říkají, že projít tím sítem je možná složitější, než v absolutní elitě zajet nějaký výsledek.

Jak to myslíte?

Challenge každý jede s tím, že chce za každou cenu postoupit, žádná chyba se neodpouští. V Grand Prix když nějaká jízda nevyjde, tak nevyjde, jsou pak další závody. Ale když vám něco uteče při Challenge, máte smůlu.

Martin Kézr, Právo

Zrušit


Časová osa: Motocykly

Filtr článků - Motocykly