Rubriky:

Ostatní

Autokrosový šampion Nikodém přešel do Super Buggy a ví: Konkurence je větší, každou chybu trestá

28. července 2020 19:37 - Praha

V posledních čtyřech sezonách autokrosař Petr Nikodém ovládl v Evropě kategorii do 1600 cm. Dvakrát se stal mistrem Evropy. V roce 2017 dokonce nejmladším v historii. Získal tehdy i první Zlatý volant, následně další dva. A letos vyrazil za novou výzvou, tou byl přechod do nejvyšší třídy Super Buggy. První závod v Poříčí nad Sázavou pro něj skončil hůř, než si vůbec dovedl představit. Ale ukázal také, že má na to, aby bojoval s nejlepšími Evropany. Jen nesmí dělat chyby. „Problém byl ve mně, jako tým jdeme správnou cestou," přiznal chlapsky.

 

F. J. Lasík

Vy jste v letošní sezoně přestoupil z kategorie do 1600 ccm mezi nejsilnější Super Buggy. Co vás k tomu vedlo?

Nebudu tvrdit, že jsem ztratil motivaci, vždycky chcete Evropu vyhrát. Šestnáctistovky mě bavily, prakticky od začátku v roce 2015 jsem jezdil vepředu. V následujícím roce jsem skončil v mistrovství Evropy celkově druhý, v roce 2017 jsem titul vyhrál jako nejmladší šampion v historii. Chtěl jsem samozřejmě obhájit, což se povedlo, a loni získat mistrovský hattrick, to se nikomu ještě nepodařilo. Jenže sezona nevyšla, přesněji poslední závod v Maggioře, kde jsem měl technické problémy a bylo z toho zase druhé místo. V té době už jsme se připravovali na přestup výš. Chtěli jsme jako tým, a hlavně já osobně novou výzvu, a tou jsou Super Buggy.

Do nejvyšší kategorie zamířilo víc jezdců, už tak v ní je tlačenice. V šestnáctistovkách jste byl králem. Nelitujete?

Nelituji, baví mě to naopak hrozně moc. Ze šestnáctek nás přestoupilo pět z první desítky, už tak byla kategorie Super Buggy doslova našlapaná. Špička se ještě rozrostla, je široká a hodně vyrovnaná. Jsou to nádherné bitvy o centimetry, o každý bodík. Uděláte chybu, a už ji nenapravíte. Soupeři vám nedají šanci. To jsem poznal v nedělním finále v Poříčí. Tenhle adrenalin mě motivuje.

Autokros ožije v Poříčí. Legendární Hošek přichystal novou buginu s motorem Porsche

Nejstaršímu mezi vámi Jaroslavu Hoškovi je pětasedmdesát let a pořád svoje věkem mnohdy vnuky dokáže prohnat...

Když jsem před osmnácti lety začínal, pan Hošek už byl legendou a pořád je skvělý. Je obdivuhodné, jak je dobrý v tolika letech. Neumím si představit, že bych ho jednou na závodech nepotkal. Klobouk dolů. Přeji mu pevné zdraví a ať nás dál prohání.

Je vám jednadvacet let a mluvíte o osmnácté sezoně. To jste se nejspíš spletl. V kolika letech jste poprvé závodil?

Ve čtyřech, ještě jsem chodil do mateřské školky. Hned první závod v Humpolci jsem vyhrál. Ale měl jsem průpravu, poprvé jsem v minibugině seděl už ve třech letech (směje se). V tom premiérovém závodnickém roce jsem udělal i první titul, v kategorii stošedesátek. Jak jsem rostl a postupoval divizemi, přibývaly tituly a trofeje doma i v Evropě. V Junior Buggy jsem v roce 2014 skončil v evropském šampionátu celkově třetí a šel do šestnáctistovek.

Petr Nikodém

Karel Felt

Fanoušci, kterých máte hodně, jsou zvyklí na vavříny. Věříte, že je budete vyhrávat i v rámci evropského šampionátu Super Buggy, který se sice letos nejede, ale snad se povede ho nastartovat příští rok?

Konkurence je veliká, ale titul v Super Buggy je obrovská výzva a já bych na něj chtěl dosáhnout. Všichni v týmu odvádějí maximum, očekávání fanoušků je logické, i když mě dostává pod tlak. První závod ukázal, že i přes moje chyby jdeme dobrou cestou.

Jezdil jste s atmosférickým motorem, teď máte turbo, v čem je pro vás největší rozdíl?

Třeba v tlačenicích si s atmosférickým motorem hrajete, ubíráte, přidáváte, improvizujete. S turbem je to složitější, všechno musí být dopředu spočítané, aby to klaplo. Ale zvládám ho. V Poříčí jsme dokázali, že naše úplně nové auto je schopné bojovat s těmi nejlepšími.

Kolik z motoru vymáčknete na rovince, anebo v Poříčí z prudkého kopce dolů?

Můžu jen odhadovat, rychlost nemohu sledovat, řády to neumožňují. Ale na rovince to je ke 160 km v hodině. Vím, že na pátý rychlostní stupeň auto dokáže jet dvoustovkou, jenže to prakticky nevyužijeme. Z kopce dolů se hodně brzdí. Musím dávat pozor na svodidla, abych netrefil hlavně ta betonová a dobře najel do ostré levé zatáčky k cílové rovince.

Petr Nikodém ujíždí soupeřům

Jindřích Lasík

Buginu máte vyvedenou jako národní vlajku. Je vaší konstrukce, a s jakým motorem?

Motor je Honda 1,7 od Marat engineering, s nejmenším turbem, ale nafoukaným na bestii (směje se). Nemám sice nejvíc koní, pohybujeme se mezi 550 až 600, podle mne je nejdůležitější poměr mezi koníky pod kapotou a váhou buginy, především pak přenesení výkonu na trať. Naše bugina má ještě nadváhu, jsme na 740 kilogramech, ale chceme o čtyřicet dolů. Jenže FIA nařídila nová kola, která jsou sama o sobě těžší o deset kilogramů než ta, která doma používáme. Koncept buginy a rám jsou naší konstrukce. Vlastně to roste se mnou od těch nejmenších bugin. Vždycky se snažíme přijít s něčím novým a posunout se dál.

Dá se srovnat, co stojí šestnáctistovka a Super Buggy?

Je to obrovský rozdíl. Už šestnáctistovka je o milionech a Super Buggy cenu násobí. Hlavně letos to bylo a je strašně drahé. Zkoušeli jsme, testovali, spousta věcí se nepovedla, než jsme je vychytali. A každá hadička, každý díl jsou drahé. Jenže pokud chcete jezdit vpředu, nemůžete nic ošidit, na ničem šetřit a sahat po levnějším. Tohle auto jsme testovali nejdéle ze všech, co jsme kdy stavěli. Nevěděli jsme, kdy sezona odstartuje, jestli vůbec, ale makali jsme tak, jako by žádný koronavirus nebyl. Někdy nám dal čas na přemýšlení, jindy práci zastavil. Teď mám za sebou první závod a už víme, co je třeba poladit. Auto premiéru zvládlo, já hůř.

Petr Nikodém s tátou Jaroslavem

Jindřích Lasík

Tíha nejspíš leží na bedrech tatínka Jaroslava a jeho firmy...

Táta mě do toho uvrtal, tak se musí starat (směje se). Samozřejmě žertuji. Táta je duší týmu a všeho dění kolem. Ze svých firem CM a CM Kartingby to neutáhl, shání partnery, což je těžké, pochopitelně má hlavní slovo a patří mu obrovský dík. Dal kolem mne dohromady také výborný tým mechaniků. Klape nám to, jsme v pohodě, to je důležité.

Co kromě závodění stíháte?

Normálně chodím do práce. Kdysi jsem hrál dokonce profesionálně florbal. Ještě na střední škole jsem s ním skončil a nastoupil do zaměstnání. Nedělám v rodinné firmě, ale kreslím a chystám plastové věci ve 3D v jedné firmě v Mladé Boleslavi, víc k tomu říct nemohu.

Karel Felt, Sport.cz

Časová osa: Ostatní

Filtr článků - Ostatní