Článek
Poprvé do Dakaru dojel už v roce 1995 ještě jako navigátor vítězné posádky Karla Lopraise. S ním zažil i přepadení bandity, pak usedl Tomeček za volant a zůstal černému světadílu věrný, i když původní rallye z něj z bezpečnostních důvodů zmizela. „Všem říkám, že chci jezdit do Dakaru, ne na Dakar, který pořadatelé převáží po světě jen s tím slavným jménem. Afrika je pro mě klasika, obavy o život tam nemám a nebezpečným oblastem se trasa už vyhýbá," líčí.
Z deseti startů na Africa Eco Race už vytěžil Tomeček devět medailí, s letošním bronzem má od každého kovu tři kousky. „Rád bych u závodění v Africe vydržel, dokud mi zdraví a partneři týmu dovolí," míní Tomeček, jehož vzorem jsou dva veteráni. „Belgičan Essers dojel v 76 letech pouze dvě hodiny za mnou a letos s námi závodila i legenda dřívějšího Dakaru, ještě o dva roky starší Japonec Sugawara. Když vidím, co ve svém věku dokážou, tak smekám. Proti nim jsem ještě hoch," říká.
Pilot kamionu Tatra Tomáš Tomeček po návratu z 12. ročníku dálkového závodu Africa Eco Race, na kterém obsadil 3. místo v kategorii kamionů.
Už třetí rok po sobě jel Tomeček africkou soutěž sám, bez navigátora i mechanika. „Vyhovuje mi to tak a zvykl jsme si, takže neplánuju něco měnit. Pro mě je to až fascinující radost řídit auto české značky písečnými dunami přes Maroko, Mauritánii až do toho skutečného Dakaru. Přestože byla letošní soutěž těžší než kterákoli předtím, ohromně jsem si ji užil. Bude mi letos v červnu padesát, ale nechci být žádné hogo, fogo. Moc hezká je pro mě i atmosféra té africké sounáležitosti," líčí Tomeček. Do Afriky jezdí se sériovou Tatrou, s manuálním řazením a bez elektroniky. „Je to trochu retro patnáct let zpátky, s různými domácími vylepšeními," tvrdí.
Přesto před ním skončily pouze dva tovární vozy Scania řízené Maďary Kovácsem a Fazekasem. „Jestli se s nimi chci příště víc měřit, musím zvýšit výkon motoru ze současných 700 koní na tisíc, ale nesmí to být na úkor spolehlivosti. Věřím, že na tom budeme v dílně v Kopřivnici makat," tvrdí Tomeček, jenž se hned v první etapě dostal do navigačních potíží. „Byl jsem pak naštvaný sám na sebe, že jsem v dubovém háji přehlédl odbočku a do toho mi větev utrhla vzduchovou hadici. Sotva se začalo, chytil jsem přes hodinu ztrátu," přibližuje.
Na trase měřící celkem 6493 km ho postihly i čtyři defekty. „Gumu dokážu vyměnit sám. Jak byl vítr a písečné bouře, což v saharské oblasti zaválo stopy, tak se hodně bloudilo. V dunách jsem mazal časové manko, i když v měkkém mauritánském písku jsem měl děsivou spotřebu 120 litrů nafty. Nakonec mi to vyšlo na pódiové umístění," usmívá se Tomeček, jenž má na kontě již 24 startů na maratonských soutěžích v africké lokalitě.
