Článek
„Absolvoval jsem několik vyšetření. Naposledy ve středu po poledni. Vypadá to mnohem lépe než v úterý. Opadají otoky, takže lékaři už znají rozsah zranění. Mám naštípnutý jeden zádový obratel, druhý, který vypadal, že je zlomený, je v pořádku. Je tam utržený nějaký úpon. Hlavně, že už můžu chodit. Podstatné je, že mě brzy pustí, snad v rozmezí pár hodin,“ řekl do telefonu Právu Aleš Loprais.
Almáši zůstává na pozorování
„Michal Ernst má naražená žebra, možná nějaké zlomené, hůř se mu dýchá, celé tělo ho bolí, to mne také, ale je na tom nejlépe. Seděl uprostřed kabiny, což je nejbezpečnější místo. Petra Almášiho si tu nechají na pozorování. Má otřes mozku a ztratil hodně krve. Ale už komunikuje, i když si nic z havárie nepamatuje. Táta (Milan Loprais je členem doprovodu a manažerem týmu - pozn. autora) už organizuje odlety do Česka. Když jsem přežil tohle, tak ten let vydržím,“ dodal.
Nehoda Aleše Lopraise na Dakaru.foto: dakar.cz
Havárii si Aleš Loprais pamatuje celou... „Po rychlostní zkoušce řídil na spojovacím úseku Petr Almáši, jako mechanik a druhý řidič, to je běžné. Já i navigátor Michal Ernst jsme usnuli. Měl jsem toho plné zuby. Útočil jsem na De Rooye, stálo to hodně sil. Jeli jsme po silnici. Probudil jsem se v okamžiku, kdy se auto řítilo ven. To mi zachránilo život, protože jsem na spojovačce nebyl ukurtovaný do sedačky, ale měl jsem jen klasický bezpečnostní pás, abych si mohl najít pohodlnější polohu,“ vzpomínal.
Život mu zachránily ruce
„Sedím na druhé straně kabiny, nemohl jsem nic dělat. Jen jsem zařval na Petra. Jenže on spal, měl nohu na plynu, přepadl ho mikrospánek. Na tachometru bylo něco přes stovku. Vyletěli jsme ven do rokle vedle silnice. Nevím, kolik to bylo metrů. Přišel strašný náraz a já si všiml, jak kolem nás létají přední kola. Udělali jsme dva kotrmelce přes čumák auta. Zvedl jsem ruce, abych hlavou neprorazil střechu kabiny. Zdemolované auto zůstalo na střeše. Vylezli jsme s Michalem ven."
Nehoda Aleše Lopraise na Dakaru, po níž musel ze soutěže odstoupit.foto: twimg.com
"Udělal jsem pár kroků a upadl. Lezl jsem po čtyřech a pomáhal vytáhnout Petra, který byl v bezvědomí a krvácel. Pomohli nám ho ošetřit lidé, kteří u nás zastavili. Nejhorší bylo čekání na vrtulník, který přiletěl za hodinu, za další dvě jsme se dostali do nemocnice... Hrůza! V den svých dvaatřicátých narozenin jsem zažil nejhorší okamžiky svého života,“ vyprávěl už klidným hlasem Aleš Loprais.
„Zničenou tatru už naložil doprovod. Trvalo to strašně dlouho, pomocí lan museli vrak Jamalu dát na kola a pak dostat na valník. Teď ji vezou do Limy, kde bude s ostatními auty a technikou naložena po soutěži na loď a popluje do Evropy. Až doma uvidíme rozsah škod. Posádka Tomáše Vrátného s druhou tatrou pokračuje s další doprovodnou tatrou v soutěži. Nejdůležitější je, že kluci jsou naživu a věřím, že to nebude mít trvalé následky. Co nejdříve to bude možné, je dopravíme domů,“ dodal Milan Loprais.
| Exkluzivní rozhovor s Alešem Lopraisem přinese čtvrteční Právo. |
