Článek
Co se vlastně v chorvatském Buzetu stalo?
Poslední závod seriálu mistrovství Evropy měl rozhodnout o titulu a držiteli Poháru FIA. V naší skupině A bylo přihlášeno šestadvacet startujících. Potřeboval jsem bodovat naplno, stačilo skončit stejně jako Chorvat Tomislav Muhvič ve skupině N, s nímž jsem bojoval o titul. Jenže ředitel závodu, chorvatský činovník domácím nařídil, že se musejí odhlásit z mistrovství Evropy a jet jen v rámci chorvatského šampionátu. Všichni to udělali, takže jsme zbyli čtyři a jeli jsme za poloviční body. Minimum je pět jezdců.
Místní jezdci s tím souhlasili?
S některými máme dobré vztahy, ti nám potvrdili, že to dostali v podstatě příkazem. Chtěli jet, ale ředitel závodu jim to prostě neumožnil.
To přijelo tak málo jezdců ze zahraničí?
Je běžné, že na začátku sezóny je méně jezdců, protože nestihnou připravit auto nebo nemají finanční zabezpečení. To mne potkalo ve Francii, kde jsme také jeli za polovinu bodů, a ten závod by se mi škrtal, jako nejhorší v sezóně. Na konci seriálu, když mnoha z nich už o nic nejde, poslední závod vynechají a pošetří peníze na novou sezónu. Pro mne to tím pádem byl v Buzetu úplně zbytečný start.
Vy jste nedali protest proti tomuto rozhodnutí?
Dali jsme protest na Muhviče, protože víme, že jeho auto v některých technických záležitostech neodpovídá regulím skupiny N. Protest se podává k rukám ředitele závodu. Jenže Františku Chaloupkovi, který šel za nás podat protest, přivedli úplně jiného člověka. Nenechal se odbýt, protože jim dokázal, že to není ředitel závodu. Měl jeho fotografii. Protest sice přijali, ale později jsme se dozvěděli, že Muhvičův vůz technickou kontrolou prošel. Přitom nám sami Chorvati řekli, že před rozebráním prý vyměnil auto... Jenže na to nemáme žádný hmatatelný důkaz.
Jak jste na situaci reagovali?
Bylo zbytečné utrácet prostředky, domácí pořadatelé neměli nejmenší zájem situaci řešit, tak jsme odstoupili. Všichni členové pořadatelského sboru podporovali domácího Muhviče, aby získal titul.
Proč jste se neobrátili na FIA?
Snažili jsme se, ale bohužel platí, že se rozhoduje v rámci závodu. K tomu, aby FIA rozhodla později, jsme neměli v ruce žádné hmatatelné důkazy ani fotografie, jen slovní vyjádření, což je málo, protože to je tvrzení proti tvrzení, a tím se FIA nezabývá.
Setkal jste se už s něčím takovým?
Dějí se různé věci, ale s něčím takovým jsem se nesetkal a ani nikdo ze starších jezdců si na podobný podraz a doslova krádež titulu nevzpomněl.
Cítíte ještě vztek nebo bezmoc?
Bolí to pořád a ještě nějaký čas to bolet bude. Za svoji kariéru jsem byl nejblíže titulu mistra Evropy. Získal jsem sice potřetí Pohár FIA, ale těch má táta šest, mistrem Evropy se ještě ani jeden z nás nestal.
Takže ze skvělé sezóny je ta nejhorší...
To zase ne. Pohár FIA byl na začátku sezóny naším cílem, a ten máme. Když se ale situace vyvíjela příznivě v celém šampionátu, chtěli jsme i titul, to je pochopitelné. Vyhrál jsem sedm ze třinácti závodů, což je také výborné. Splnil jsem si sen třeba tím, že jsem vyhrál oba velice prestižní a náročné závody v Itálii. Zažil jsem spoustu krásných soubojů.
Jak se vůbec počítá mistrovství Evropy?
Berou se nejlepší výsledky ze čtyř skupin - A, N, GT a S2000. Sečtou se umístění na stupních vítězů v těch skupinách a kdo má nejlepší součet, je absolutním mistrem Evropy. Druhý v pořadí, musí být ale z jiné skupiny, pak získá Pohár FIA. O to víc ten letošní konec mrzí, protože kdybych bodoval, tak bych titul měl.
Otráví vás to před novou sezónou nebo spíš motivuje?
Víc mě to motivuje. S tím, co se stalo v Buzetu, jsem nemohl nic dělat. Pro příští sezónu si beru poučení v tom, že se budu snažit předejít takové situaci, aby se rozhodovalo v posledním závodě. Začnu u sebe. Vyhrál jsem sedm závodů ze třinácti, takže udělám maximum, abych jich vyhrál víc, třeba devět. To znamená zlepšit se už v první třetině sezóny. Mám na čem zapracovat, technika potřebuje jen poladit. Máme skvělý tým mechaniků v čele s Jardou Huškem, patří jim za přípravu auta velký dík. Titul chceme všichni a hned na tom začneme pracovat.
