Článek
Startoval jste v evropském šampionátu cestovních vozů, v Mostě jste jel i Evropský pohár tahačů. Jaká byla končící sezóna?
Poprvé jsem jel celý seriál mistrovství Evropy a ještě s novým autem BMW 320si. Rozhodně jsem se nevozil. Nakonec z toho bylo celkově páté místo, což není špatné. Pravdou ale je, že umístění mohlo být ještě lepší. Před posledním závodem v Brně jsem byl ve hře o bronz. Bohužel to nevyšlo.
Co bylo příčinou?
Občas jsem až moc tlačil na pilu. Snažil jsem se z auta vyždímat maximum, někdy i víc, než v něm bylo. Hodně jsem se poučil a naučil.
Spolupracoval jste s Petrem Fulínem, který šampionát vyhrál, jaké jste měl technické zázemí?
Všechno fungovalo, jak mělo, byl jsem spokojený.
Vyzkoušel jste už několik cestovních vozů, počínaje Škodou Octavií přes Audi DTM až po Seat Leon. Jaké je oproti nim BMW?
Z pohledu mistrovství Evropy má BMW pohon zadních kol, zatímco soupeři jezdili s auty, která mají pohon předních kol, který měl z aut, s nimiž jsem jezdil, například Seat. Závoďák s pohonem zadních kol vyžaduje větší cit v rukou a v pravé noze na plynovém pedálu. Auto je přetáčivé, do zatáček jede spíš zadkem. Je s ním víc práce. Audi ze seriálu DTM je jiná kategorie. Má přítlak, lépe sedí. Závodění s BMW jsem si ale užíval, dobře mi sedlo ve všech směrech. Na tratích, které znám, bylo znát, že si docela rozumíme.
Který závod ze seriálu FIA ETCC považujete za nejvydařenější, a na který byste nejraději zapomněl?
Nejvydařenější byl závod na Slovakiaringu, kde jsem skončil na stupních vítězů. Cením si i vítězství v měřeném tréninku v Brně, kdy jsem porazil všechny... Na opačném konci je druhý závod v Rakousku, kde jsem ztratil cenné body, podobně jako v prvním závodě v Brně. V obou, jak už jsem řekl, jsem příliš tlačil na pilu. Škoda, na celkové stupně vítězů bylo. Snad příště.
Opět jste jel s tahačem Buggyra závod Evropského poháru a za volant jste usedl na poslední chvíli. Jak se to seběhlo?
S týmem Davida Vršeckého spolupracuji už druhý rok a testuji ho. Letos jsem jel do Mostu spíš pomoci. Na závodění jsem nemyslel. Jenže se zranil Ruský jezdec týmu Jegorov. Kluci mi nabídli, abych jel. Bylo to na poslední chvíli, moc jsem toho v přípravě nenajezdil, ale bral jsem to jako výzvu. Užil jsem si to. Občas mě zbrzdil některý z jezdců, kteří jedou defenzivní stupu. S tahačem se nedá předjíždět jako s osobákem. Žádné extra umístění z toho nebylo, ale s chutí jsem si zazávodil.
Váš otec Stanislav Matějovský s tahačem Tatra vyhrál v roce 2001 evropský šampionát. Nezvažujete jít v jeho stopách?
Zatím ne, víc mě lákají cestovní auta. Ale kontakt s nimi ztratit nechci.
Už víte, co pojedete v příští sezóně?
Možná znovu Evropu v cestovních vozech, možná něco jiného. Můj manažer, což je táta, na programu příští sezóny už pracuje.
Studujete, pracujete, jak se to dá skloubit se závoděním?
Už jsem si zvykl. Chodím do zaměstnání a studuji posledním rokem vysokou školu. Příští rok mě čeká finiš na vysoké škole, měl bych se stát inženýrem. V květnu a červnu bych měl dělat zkoušky. Věřím, že to zvládnu a pak bude o starost méně.
