Hlavní obsah

Pětadvacetkrát startoval na Dakaru a říká: Kamióny jsou popelkou, pořadatelé je klidně oželí

Praha

Pětadvacet startů na Rallye Dakar! Sedmašedesátiletý Josef Kalina patří k legendám nejslavnější maratónské soutěže. Poprvé byl na startu v roce 1986, na startu nechyběl ještě při loňském ročníku. Byť letos v Jižní Americe nebyl, v barvách týmu Buggyra komunikoval s organizátory a soutěž důsledně sledoval. A jaké jsou dojmy muže, jenž byl třikrát členem vítězné posádky?

Foto: BUGGYRA/Martin Hůle

Josef Kalina (vlevo) na archivním snímku na Dakaru s dalším matadorem, Japoncem Jošimasou Sugawarou.

Článek
Fotogalerie

„Dakar se vyvíjí divným směrem. Časy, kdy jsme všechno měli naložené na korbě, a museli si všechno zařídit sami, jsou dávno pryč. Ale je to zákonité, jde o odraz doby. Vývoj je důsledkem toho, že je součástí závodu hodně sofistikované techniky. A také mnoho servisních organizací, managementu," krčí rameny Kalina.

„Pořadatelé chtějí vrátit soutěži punc dobrodružství. Jenže toho lze dosáhnout jen tak, že zruší doprovody. Kdo nebude závodit, nesmí na trať. To je však neproveditelné. Pomineme-li borce jedoucí o umístění, je ve startovní listině osm set soutěžících účastníků a dva tisíce mechaniků či manažerů, z nichž každý zaplatí průměrně deset tisíc eur za účast. Takže jde o stovky milionů korun," netají Kalina, že hlavní mantrou prestižní rallye jsou peníze.

„Navíc devadesát procent soutěžících by nebyla schopná rallye absolvovat bez rychlé asistence," upozorňuje Kalina, že doba, kdy si piloti uměli sami poradit se závadami je dávno pryč.

Návrat konvoje Rallye Dakar na africký kontinent pod dojmem kritiky po posledním výrazně zkráceném ročníku vidí jako čistou utopii. „Do Alžíru, Nigeru a Mali nikdo nepojede, stejně tak do Libye. Průjezd středem Afriky je prostě nemožný. A se vší úctou k závodu Afrika Eco Race, to je stejné jako poslední čtyři ročníky Dakaru na africkém kontinentu. Jelo se po pobřeží, jen občas se nahlédlo do hor za urputných bezpečnostních podmínek. Vracet se do Afriky kvůli trase, která vlastně byla důvodem nespokojenosti a odchodu, nedává žádný smysl," míní Kalina.

Myšlenky na pořádání závodu napříč celou Jižní Amerikou se Kalinovi zdají nerealizovatelné. Sám zažil Dakar, kdy se v roce 1992 konvoj „pral o minuty" na trase z Paříže do Kapského města.

„Nebylo to příliš šťastné. Neumím si představit, jak se závodí v Kolumbii v horách, nebo v lesích na severu Peru. Skutečný Dakar by se odehrával stejně jen na poušti Atacama," míní Kalina. „Právě Atacama je klíčová. Ta je zosobněním nového Dakaru. Když se z programu vyloučí, zákonitě soutěž bojuje s problémy. Ale myslím, že pro další ročníky Chile i Peru organizátoři nevynechají," přemítá Kalina.

Navíc upozorňuje, že doba se změnila i z hlediska ekonomického. „I kdyby se do programu dala zahrnout centrální Sahara v Africe, klíčoví hráči na automobilovém trhu by závod sabotovali. Velké firmy v kategorii osobních aut chtějí jezdit v Americe, propagaci v Africe nepotřebují, neboť tam pro ně není zajímavý trh," krčí rameny Kalina.

Přiznává, že kdyby došel celý problém do krajní meze, pro Česko historicky tolik úspěšná kategorie kamiónů by ostrouhala: „Z hlediska pořadatelů jde o atrakci, kategorii zajímavou z hlediska záběrů. Ale ve skutečnosti jsou kamióny takovou popelkou. Kdyby šlo do tuhého, pořadatelé by tuhle třídu na úkor velkých motocyklových a automobilových značek rozhodně oželeli."

Reklama

Související témata: