Rubriky:

Rallye

Dakar je extrém. Ale všichni dostali, co chtěli, komentuje náročnost rallye skvělý Prokop

13. ledna 2018 08:46 - Praha

Skvělé sedmé místo drží český pilot Martin Prokop s Fordem F150 na jubilejním čtyřicátém ročníku Rallye Dakar, slavné maratónské soutěže. S navigátorem Janem Tománkem jsou nejlepší netovární posádkou v kategorii automobilů. Jihlavský rodák startuje v soutěži potřetí. Netají, že nic náročnějšího nezažil. Současně ale odmítá nářky, že organizátoři zašli při skládání trasy příliš daleko.

MP-SPORTS

Máte za sebou šest etap, dalších osm vás ještě čeká. Jste po necelé polovině soutěže hodně zničený?

Jsem unavený, vyloženě jsem se těšil na páteční volný den. Jsem rád, že jsme mohli nabrat síly do dalšího pokračování, které bude ještě těžší. Etapy budou hodně ostré, i dál půjde o krutou zkoušku.

Dolehlo na vás více fyzické či psychické vypětí?

Šlo o kombinaci obojího. V dunách se to vleče. Když se člověk dostane do problémů a ví, že by měl být v cíli, a přitom se motá na trase, je to deprimující. Poslední dvě etapy před volným dnem zase byly extrémně dlouhé se spoustou přejezdů a vysokou nadmořskou výškou, kdy tělo fakt bolelo. Pásy se zařezávaly do ramen. Měl jsem toho plné zuby.

Při předešlých ročnících všichni mluvili o lehkém Dakaru, letos zase velice intenzivně zní hlasy o mimořádné a přehnané náročnosti. Jaký je váš názor?

Etapy jsou těžké. Extrémně těžké. Jeli jsme v obrovských dunách, škrábali jsme se na největší dunové kopce v Peru a za půl hodiny jsme jeli po pláži u oceánu. Organizátoři úseky plánovali se sériovými vozy, kterými trasu projeli. My jedeme ale v závodním tempu a s narůstající rychlostí hrozí karamboly. Pořadatelé si libují, že naplnili plán a všem zavřeli ústa. Dlouhé roky si všichni z pořadatelů dělali srandu, že je Dakar snadný a jde pouze o erzety jako v rallye. Tak prostě přitvrdili. Od matadorů jsem slyšel, že absolvujeme pravý Dakar, který se jezdil v minulosti. Podle nich je náročnost adekvátní. Všichni prostě dostali, co chtěli.

Přijal jste tedy mimořádnou obtížnost jako fakt a nestěžujete si?

Předešlé dva starty jsem poznal Dakar v jeho snadnější podobě, což byla výhoda. Měl jsem čas přivyknout offroadovému závodění. Jet prvně letos, šlo by o velký oříšek. Po každé etapě kňourám, že je trať těžší a těší. Ale v cíli mám vždy radost. Nemám důvod nadávat na organizátory.

Neměl jste tedy žádnou kritickou situaci? Nic, kdy by vám zatrnulo a děsil jste se konce?

Ale měl. V dunách jsem v ostrém slunci ztratil orientaci a přes ostrou hranu zapíchnul auto čumákem do písku. A o půl hodiny později jsem dílo dokonal a vůz zahodil přes střechu. Vážně krušná chvilka! Měli jsme kliku, že auto dopadlo na kola, já nastartoval, zařadil jedničku a odjel. V písku se s autem nic nestalo, ale nebezpečí spočívalo v Peugeotu, který jsme měli těsně za sebou. Pilot neviděl, že jsme se překulili a skočil hned vedle mě. Minul nás o centimetry. Radši nedomýšlím, co by se stalo, kdyby nás trefil... Měli jsme i pár dalších okamžiků, kdy jsem měl vysoký tep, ale závodím už dlouho, takže rychle zapomínám.

Jak jste přečkal etapy v dunových polích? Šlo o očistec?

Vlastně jsem si to užil. Ani se mi nechtělo jet z písku pryč. Bylo vidět, že většina ostatních posádek má větší problémy. Ale středeční etapa, poslední v dunách, mi dojem trošku kazí.

Bloudili jste, měli problém s navigací a hodně ztratili. V čem byla potíž?

V poušti byla spousta stop. Vydali jsme se špatným směrem. Organizátor zadává určitý kurz, který třeba vede do dun. Je spousta variant, kudy jet. První posádka namaluje stopu, ostatní ji kopírují. Vybrali jsme si, bohužel, motorkářské stopy z předešlého dne, kdy se jelo opačným směrem. Jsou k nerozeznání od automobilových.

Takže po loňské zkušenosti s rakouskou navigátorkou Minorovou je v ohrožení i osvědčený parťák Jan Tománek?

Vůbec ne. Šlo o kolektivní vinu. Nesladili jsme se, což nás stálo spoustu času. Oba jsme byli nervózní a měli na sebe vztek, protože jsme do té chvíle jeli parádně, soupeři měli problémy, a tudíž jsme se mohli posunout.

V průběžném pořadí jste na sedmé pozici, před sebou máte jen tovární posádky. Těší umístění hodně?

Držíme se zuby nehty, ale je to ostrý boj. Před dnem volna jsme se časově přibližně srovnali s ostatními posádkami kolem nás. Začínáme od nuly. Ale připadám si jako na kolotoči. Jeden den je super, druhý den je horší, a pak přijde vyloženě špatný den. Jsem však maximálně spokojený s rychlostí. Auto se zlepšilo. Bohužel jsme jedinou etapu neměli čistou bez problémů, aniž bychom se museli vracet, měnit gumy, vykopávat se nebo hledat kontrolní body. Poztráceli jsme spoustu času.

Přemítáte, kde jste mohl být, nebýt těchto nevynucených chyb? Spekulujete, zda šlo atakovat stupně vítězů?

Vůbec! Najdou se úseky, kde jede člověk pět minut naplno rovnou krajinou a není co dělat. Pak začne hlava kalkulovat. Tudíž čím méně informací, tím lepší. Je mi jasné, že jsme mohli být teoreticky jinde. Ale tenisté taky druhý den neřeší, že měli místo kraťasu do sítě hrát dlouhý míč po lajně. Jsme v soutěži, daří se nám. Není důvod být nespokojený.

Pochvalně se v komentářích o vašich výkonech zmiňují i konkurenti. Zaznamenal jste jejich reakce?

Cítím od soupeřů respekt. Přišli a chválili, že jsme se zlepšili a auto bylo v dunách rychlé. I spousta Čechů mě přišlo poplácat po ramenou, jak jedeme dobře. Těší to, ale do cíle je daleko. Neukájím se nad tím, protože jedna vteřina může vše změnit.

Radek Malina, Sport.cz, Právo

Zrušit


Časová osa: Rallye

Filtr článků - Rallye