Článek
Jaké jsou vaše pocity bezprostředně po posledním utkání na turnaji? Bolí vás neúspěch o to více, že v Ostravě doma?
Bolí, protože jsem tady chtěl opravdu moc uspět. Nakonec se s turnajem vítězstvím ani neloučíme. Utkání proti USA jsme otočili z 0:3 tři na 4:3, bohužel jsme dostali takový nešťastný gól. Stejně jako v loňském roce v utkání proti Česku.
Co rozhodlo o tom, že jedete domů už před čtvrtfinále? Ty první zápasy s papírově slabšími soupeři?
Přesně tak, lámalo se to ale hned v prvním zápase proti Dánsku, kdy soupeř v oslabení vyrovnal na 3:3. Přitom jsme měli jasnou převahu a měli to utkání dovést k výhře. Znervózněli jsme a to se s námi táhlo. Ty čtyři zápasy proti soupeřům, kteří jenom brání, jsme nezvládli a proti Norsku nám prostě došly síly. Ale to rozlosování bylo dané a nemůžeme se na to vymlouvat.
Můžete zhodnotit své vystoupení na slovenské střídačce? Hned první rok jste vybojovali stříbro na mistrovství světa, další úspěch ale už nepřišel.
To byl abnormální úspěch, který Slovensko možná nezopakuje dalších deset patnáct let. Slovenský hokej patří někam mezi sedmou až desátou příčku na světě a tam se bude podle mne v příštích letech pohybovat. I když bych jim moc přál, aby se jim alespoň jednou za několik let podařilo poskočit někam výše.
Které okamžiky pro vás byly nejhezčí a naopak nejsmutnější na slovenské střídačce?
K těm pěkným patří samozřejmě stříbro z Helsinek v roce 2012, k těm nejhorším asi loňská porážka s Francií, kdy jsme deset minut před koncem vedli tři jedna a prohráli jsme 3:5. To ve mně zůstane ještě dlouho.
Co to s vámi udělalo, když jste před turnajem vjel do ostravské haly, kterou důvěrně znáte po devíti letech jako trenér na bruslích?
Jsem tady doma, je to určitě jiné, ale trénuju už 34 let a zase jen tak něco mě nedojme. Ale jenom kvůli tomuto turnaji jsem zůstal na slovenské lavičce o rok déle. V Ostravě jsem trénoval moc let a chtěl jsem se tady rozloučit se slovenským národním týmem úspěchem.
Na každém zápase Slovenska byla v hale úžasná atmosféra. Nelitoval jste rozhodnutí skončit?
Těch zápasů v bouřlivé atmosféře už jsem zažil hodně. Hráli jsme tady s Vítkovicemi finále i semifinále ligy před vyprodanou halou, do které se normálně vejde o dva tisíce lidí víc než na tomto šampionátu. V Jaroslavli jsem trénoval tým před dvaceti tisíci fanoušky, dokonce jsem zažil i zápas v kanadském Calgary, kde bylo na tribunách 21 tisíc diváků. Takže to ani moc nevnímám, to je spíše povzbuzení pro hráče. Nechci končit úplně, jenom to dnes byl můj poslední zápas na střídačce Slovenska
Jaké máte teď plány, chcete se věnovat klubovému hokeji?
O tom teď vůbec nepřemýšlím. Soustředil jsem se na toto mistrovství a nad budoucností teprve začnu uvažovat. Ale třeba přijde taková nabídka, která se mi bude líbit a bude hodna mého věku a zůstanu u hokeje. Ovšem nejdříve se zavřu doma a nebudu se věnovat hokeji. Musím se dát trochu do pořádku, pospat a odpočinout si. Bylo to náročné.
