Rychlobruslařka Sáblíková před pátou olympiádou: Bude pro ní tou, na které se rozloučí?

Já bych o sezóně snad ani nemluvila. Jela jsem dva závody Českého poháru a jeden ze seriálu L´Etape České republiky. Loni jsme na bruslích moc nezávodili, tak šlo spíš o zpestření, abych si vyzkoušela závodní atmosféru a s tím spojený adrenalin.

Jezdím prakticky denně na horském. Není to moc kilometrů. Někdy jezdíme sice delší úseky, ale hodně často do kopce na sílu a dynamiku.

Program tréninků je náročný, ale pestrý. Hodně jezdíme na kolečkových bruslích, běháme, posilujeme, skáčeme. Dá se říct, že jde o fyzickou část přípravy a vylepšení odrazu.

Čtrnáct dní jsme jezdili na ledě v červenci, začátkem října vyrazíme na led už natrvalo. Vlastně nám vrcholí před ledová suchá příprava. Pak už to bude jenom o bruslích.

Letos ne. Měnila jsem je minulý rok. Nechci s novými bruslemi experimentovat v olympijské sezóně, kdyby mi třeba neseděly. Ty loňské už jsou zajeté a vyzkoušené. Cítím se v nich dobře.

Suchá příprava, nabírání fyzičky a síly, je prakticky stejná. Ale už na kole, a především na ledě je v přípravě zařazeno víc rychlostních prvků. Do objemu se snažíme vnést i rychlost, v tom je asi nejpodstatnější rozdíl. Základ přípravy je před olympiádami prakticky stejný, máme ho vyzkoušený.

Ten první je na programu v půlce listopadu, a pak už půjde jeden za druhým. Termín se blíží, uteče to jako voda. Snažím se nad tím nepřemýšlet, ale ono to moc nejde, zkrátka pátá olympiáda je nadohled.

Po Itálii se vrátíme na pár dní a jedeme do Inzellu na led, z něhož se také vrátíme na nějaký den domů. Jakmile začnou svěťáky, dostaneme se domů až na Vánoce. Po nich už začne finální příprava na olympiádu. Mistrovství Evropy bude její součástí, abychom si ještě zkusili atmosféru závodů. Po něm už budeme ladit na Peking, jako vrchol čtyřletého cyklu.

Kdepak, ovál byl dokončený někdy na sklonku minulého roku, žádný velký závod se na něm nekonal, a do olympiády ani konat nebude. Poprvé v kariéře pojedu na OH, a nejen já, aniž bych ujela na olympijském oválu jediné kolo. Vlastně až při tréninku před startem si vyzkoušíme, jaký tam je led.

Může... V minulých letech se vždycky jely na olympijském oválu nějaké závody. Člověk se seznámil s prostředím, s ledem, a věděl, co ho čeká. Podle toho jsme vybírali co nejpodobnější dráhu pro předolympijskou přípravu. Teď půjdeme do neznáma.

Není to složité, ale při velkém závodě hrají důležitou roli detaily, kterých si diváci v televizi ani nevšimnou. Například teplota vzduchu v hale a venku, což má velký vliv na kvalitu ledu. Musíte zkrátka vědět, jak na kterém oválu a za jakých podmínek jezdit například více technicky.

Není to jen o rychlosti bruslí, jezdí se prakticky na stejných nožích. Hodně ale záleží, jak je ten nůž připravený, jak je nahnutý, jaká je kolébka, to se chystá dopředu. Je to taková alchymie. S tím v Pekingu nebudeme moct počítat. Slyšela jsem, že v říjnu mají být v Pekingu nějaké závody, ale nepojedeme tam, a kdo ví, jestli tam vůbec někdo pojede, protože by to narušilo finální přípravu na závody Světového poháru v Evropě a pak v zámoří. Letět do Číny, pak zpět a koncem listopadu do Ameriky, to by nám systém pořádně rozhodilo. Zkrátka olympiáda bude pro všechny vabank. Navíc v říjnu a únoru tam mohou být úplně jiné klimatické podmínky.

Jsem starší, ale také zkušenější... Pochopitelně se do Pekingu těším, ale první olympiáda v Turíně, a pak první medaile ve Vancouveru v roce 2010, to mělo neopakovatelné kouzlo. Peking bude určitě jiný než předchozí olympiády. Nevíme, jaká tam budou opatření, co budeme nebo naopak nebudeme smět, jak to bude s přítomností diváků. Netuším ani, co se týká přípravy a koncentrace, jestli budu moct dělat věci, na které jsem zvyklá. Včetně oválu a ledu je těch neznámých opravdu hodně.

Neříkám nic dopředu, protože nic nevím... Nejsem prognostický typ. Rozhodnu se podle momentální nálady a dispozice, jak se budu cítit.

Ty byly a budou, a nepochybně všechny dobře připravené. Přicházejí stále mladší a dravější. Například nizozemské závodnice jsou vždycky hladové po medailích a jdou do toho hlava nehlava. Projít nizozemskou kvalifikací je strašně těžké, takže na závody přijedou vždy ty nejlepší a nejlépe připravené. A všechny ohromně motivované dokázat, že Nizozemsko je v rychlobruslení prostě nejlepší. Dobře připravené budou i závodnice z ostatních zemí, které se pravidelně drží vpředu. A nikdy nelze vyloučit nějaké překvapení. Moc se teď nepotkáváme. Sledujeme se na sociálních sítích, píšeme si, ale až se sejdeme na svěťácích, se teprve ukáže, jak na tom, kdo je.