Rubriky:

Atletika

Nebojácná Drahotová senzačně útočila na medaili. Přišlo mi to nemožné, žasnul benjamínek

13. srpna 2013 11:37 - Moskva

V osmnácti letech vyrazila na svoji první seniorskou akci a předvedla fantastický výkon! Chodkyně Anežka Drahotová byla na atletickém mistrovství světa téměř dvě třetiny závodu na 20 kilometrů na prvním místě, v závěru se před ni dostaly favoritky v čele s domácími Ruskami, ale celkově sedmým místem a vyrovnaným českým rekordem 1:29,05 zaznamenal benjamínek české výpravy životní úspěch.

 

Jan Kucharčík

Napadaly vás v průběhu závodu myšlenky na medaili, když jste se dlouho s náskokem držela ve vedoucí dvojici, později ve čtyřčlenné skupince?

Kolem třináctého kilometru jsme se cítila opravdu výborně, říkala jsem si, že to snad ani není možné, jako bych právě začala závod. Byla to moje teprve třetí dvacítka, a byť tu vytrvalost mám, únava se projevuje až na tom 16., 17. kilometru. Medaile by byla hodně snová, ale takhle jsem spokojená.

Vypálit hned od startu, takový byl plán?

Samozřejmě jsem si nemyslela, že vyhraju start-cíl, ale od začátku nebylo tempo až tak rychlé, až jsem se tomu divila. Tak jsem se rozhodla, že se nebudu mačkat ve skupině a půjdu si svým tempem, které mi vyhovuje. Pak mi ke konci síly chyběly, ale čekala jsem, že Rusky půjdou přede mě.

Jak jste si vychutnávala dlouhé minuty na čele závodu?

Trenér mi dával pokyny, že nemám být zaskočená, když nás někdo pohltí, doufala jsme, že se zkusím chytnout někoho kolem mě.

Ostré slunce asi nebylo úplně příjemné…

Bylo trochu vysilující, ale já podmínky tolik nevnímám. Pravidelně jsem se občerstvovala, i když jsem žízeň neměla, nemůžu si stěžovat.

Vyrovnala jste český rekord Barbory Dibelkové, manželky vašeho kouče Iva Pitáka.

S trenérem jsme se smáli, že uvidíme, kdo bude lepší. Ale já čas nesledovala a na konci jsem toho měla stejně plné zuby.

Teď už vypadáte úplně v pohodě, ale za cílem vás z dráhy museli zvedat. Byl to pro vás nejtěžší závod?

Určitě. Chtěla jsem ze sebe dostat všechno a snad se mi to povedlo.

Byla jste někdy tak zničená?

Ano, před dvěma lety na mistrovství Evropy juniorek v Tallinnu. Byla jsem ještě žákyně, opravdu jsem to přepálila a byl to srovnatelný pocit.

Skoro to vypadá, že se ve vyčerpání vyžíváte. Vedle chůze zvládáte i všechny dlouhé běhy, cyklistiku…

Nevím, jestli vyžívám, ale je mojí výhodou, že se dokážu dostat přes hranici možností. Na tu bolest se netěším, ale na ten dobrý pocit, který se dostaví za dvě hodiny nebo spíš tady za dva dny, se těším.

Najde se vůbec nějaký den v roce, kdy neběháte nebo se aspoň nevěnujete chůzu?

Určitě, v září nebo říjnu.

Ale na dovolené u moře vás asi s vaším dvojčetem Eliškou neužije.

Letos se k moři nechystáme, spíš do lázní nebo takového relaxačního centra, maximálně chodíme běhat…

Takže zase trénink.

(úsměv) To ne, jen taková rozcvička. Trenér si dělá srandu, že bychom bez toho nemohly být.

Michal Osoba (Moskva), Právo

Zrušit


Časová osa: Atletika