Článek
Cítil jste velkou úlevu, když jste uviděl svůj čas?
Já se při mistrovství republiky ujistil, že jsem zdravý a tříslo nebolí, v týdnu před mítinkem jsem běhal na tréninku rychle, tak jsem věřil, že limit musí padnout, když budou podmínky. Ve Francii byly ideální, mírný vítr do zad, 23 stupňů a úžasná konkurence. Ještě na šesté překážce jsem vedl, ale udělal jsem chybu, přisedl překážku a ztratil rytmus. Za cílem hlásili, že jsem třetí a vítězný Darien měl čas 13,28, tak jsem doufal, že to bude stačit. A když na tabuli naskočil čas, spadl ze mě velký šutr, že mám klid, ale byl jsem i trochu naštvaný, že to mohlo být mnohem lepší. Ale mám ještě spoustu závodů, kde můžu potvrdit, na co mám.
Bonusem k limitu byl skalp bývalého světového rekordmana Dayrona Roblese…
Jak se říká, že žák předčí učitele, tady to platilo. Robles byl můj hrdina a vzor, hodně mě inspiroval a teď jsem ho porazil. Pořád si myslím, že měl slabší den, má letos běženo i 13,32, ale toho skalpu si strašně cením, byl poslední ze špičky mé éry, kterého jsem nikdy neporazil.
Na světové akci poběžíte skoro po šesti letech, berete to jako stvrzení svého návratu?
Mistrovství světa bude vrchol, ale dávám si ještě jiný cíl, chtěl bych zase zatřást s českým rekordem. Oproti hale (7,44 s) je ten venkovní (13,27 s) trapas. Jsem připravený, mám před sebou úžasný mítink v Lucernu, tak se budu snažit tam. Nebo ideálně pak v Pekingu…
Dlouho máte sen stát se prvním bělochem, který zvládne překážky pod 13 sekund. Nebojíte se, že vám možný primát vyfoukne Rus Šubenkov? V Paříži už běžel 13,06…
Mám pocit, že u něj je to otázka pár závodů. Je sympaťák, běhá nádherně, tak by mě to tolik nemrzelo. Ale ten svůj sen si nechávám v hlavě. Zázraky se dějí, když se Petr Svoboda uzdravil, proč by nemohl dosáhnout ještě něčeho velkého. (úsměv)
