Článek
Nebylo to poprvé, kdy se na své kolegy z tyčkařské skupiny trenéra Patery mohla jen dívat. Po mistrovství Evropy v Mnichově v roce 2002 ji totiž zastavily dlouhodobé střevní potíže. Z nich se dokázala oklepat, probila se dokonce do finále olympijské soutěže v Aténách. Ale pak se jí dostal zánět do achilovky, který se na podzim rozhodla řešit operací. "A asi to nebylo správné řešení," přiznává zpětně.
Přitom vloni na jaře věřila, že léčba je na dobré cestě, skákala na venkovních exhibicích, jenže bolest neustupovala. Když se v červenci při extralize na Strahově pokoušela pomoci svému USK k bodům, nepřenesla se ani přes 4 metry.
S přítelem si užili společné chvilky
Sektor opouštěla jindy stále usměvavá skokanka kulhající a se slzami v očích. "Byla jsem z toho špatná, ani jsem nevěděla, jestli doběhnu až k odrazu." Náladu jí nezlepšily ani přenosy z atletického MS v Helsinkách. "Radši jsem u toho vždycky něco dělala, abych to tak neprožívala," vzpomíná na nepříjemné období.
"V létě jsem chtěla končit, bylo to ubíjející, Tomáše stálo hodně přesvědčování, abych to nevzdávala," přiznává. S partnerem na sebe měli dost času, protože Janků vynechal část sezóny kvůli potížím s kolenem. A tak vyrazili zahánět chmury třeba na závody cestovních vozů do belgického Spa. "Jezdí to náš kamarád a byla to nádhera. Ale projet se po okruhu? Mně stačí se koukat," usměje se. A také stihla studentka ekonomie rozepsat bakalářskou práci o motivaci a odměňování pracovníků. "Na zkoušky půjdu v říjnu. A pak asi na magistra, i když jsem čím dál línější."
Další operaci odmítla
Teď už je ale opět její každodenní náplní trénink. Druhou operaci v létě odmítla, osvědčily se jí alternativní metody. "Voda, elektrika a spousta dalších věci. Tři měsíce práce."
První velké závody po pauze ji čekají příští středu v polské Bydhošti. "Jsem trošku nervák, a tak mám respekt," připouští. "Když v tyči neuděláte vše na sto procent, může vás to hodit zpátky a jsou z toho škaredá zranění. Trochu se ještě peru s technikou." Přípravu ale absolvovala téměř bez bolesti.
Limit pro halové MS v Moskvě je 440 cm, Baďurové osobní rekord z roku 2004 je o 12 cm lepší. "A fyzicky jsem na tom stejně jako před dvěma lety," dodává s nadějí.
