Článek
Cítíte nostalgii? Ostrava byla nedílnou součástí vaší kariéry…
Také věřím, že to není naposledy, kdy tu jsem. Jezdil jsem sem pokaždé, když to šlo, už se tady cítím jako doma, znám tu všechno, i hotelové pokoje… Užívám si každou minutu, na stadiónu, i s ostatními atlety u jídla. Ale emotivní to každopádně bude, poslední závod, poslední šance získat tu skleněnou tretru jako trofej.
Jak jste vybíral mítinky, na nichž se ve své poslední sezóně představíte?
Hlavní bylo vědět, že jsem fit a připraven závodit. Druhá věc je, že hodně mítinků je až po mistrovství světa, takže mi zase tolik možností nezbylo. Ale určitě jsem věděl, že chci přijet do Ostravy.
Co se vám tu tak líbí?
Fanoušci přijdou, ať je sebevětší zima, vždycky tu bylo plno, lidi mě hnali vpřed. Byl jsem na spoustě mítinků, kde fanoušci prostě nepřišli, když bylo ošklivo.
To musíte být skoro zaskočen z počasí, které teď v Česku panuje…
Určitě, je mnohem tepleji, než jsem tady zvyklý. (směje se) Protože zima je první, co se mi tu vybaví, z takového počasí jsem v šoku, asi jsem přivezl nějaké sluníčko z Jamajky.
Při své dosud jediné stovce sezóny doma v Kingstonu jste zaběhl čas 10,03. V Ostravě asi budete doufat v lepší výkon…
To byl náročný závod. Před prvním startem sezóny bývám vždycky nervózní, ale teď jsem byl fakt hodně, hodně nervózní. Takhle plný stadión bývá jen na školních závodech, teď tam byla i spousta mých kamarádů, já se necítil tak, jak bych měl… Start byl fakt špatný, věřím, že teď to tu bude lepší.
Co když se nebudete cítit dobře ani v Ostravě a pak v Monaku? Nepřijdou pochybnosti, že by vaše loučení na mistrovství světa v Londýně nemuselo být vítězné?
Já nikdy nemám pochybnosti, věřím svému trenérovi. Myslím, že po sezóně 2015 (po matném úvodu sezóny vládl i na MS v Pekingu – pozn. red.) není důvod o mně pochybovat…
Atletickou terminologií jste v cílové zatáčce své kariéry. Zatím ani jednou nepřišly pochybnosti, jestli není ve třiceti letech brzo končit?
Ne. Pro mě to byla fakt skvělá kariéra. Zažil jsem úspěchy i zklamání, prošel jsem si vším možným. Teď to končí a já jsem s tím smířený. Těším se, až sem přijedu a budu se dívat z hlediště, koukat na tu mladou generaci sprinterů, která přichází.
Třeba Kanaďan Andre De Grasse, který ve Stockholmu běžel stovku za 9,69 s větrem o síle 4,8 metru za sekundu do zad. Kolik byste v takových podmínkách zaběhl vy?
Zrovna jsme se o tom s agentem bavili, říkal jsem mu, proč já nikdy nemám takové štěstí, většinou běhám do protivětru. Takže můžu jen spekulovat…
Na americkém šampionátu ale vyhrál stovku váš letitý rival Justin Gatlin. Těšíte se na váš poslední velký souboj?
Musím říct, že jsem byl v šoku, když vyhrál. Věřil jsem, že bude do třetího místa a nominuje se, ale když jsem viděl časy těch mladších kluků, nemyslel jsem, že vyhraje. Ale Justin je závodník, oba máme zkušenosti a umíme je využívat. Na ten závod se těším.
Po něm přijde konec kariéry. Co vám bude z atletiky nejvíc chybět?
Závody, ty si užívám nejvíc. A pak samozřejmě fanoušci, kteří vás ženou vpřed. Tyhle dvě věci.
Na Zlatou tretru jste jezdil přes deset let. Jak vidíte sám sebe za dalších deset let?
(kroutí očima) Tak to nemám tušení. Snad ne někde s pivním pupkem. (směje se) To je daleko, možná děti, svatba, nevím. Ale snad pořád budu u atletiky.
Tak se podívejme blíž, k olympiádě v Tokiu. V jaké roli byste se tam chtěl představit? Trenér, komentátor…?
Určitě budu pečlivě sledovat, kdo bude příštím olympijským vítězem. Přichází spousta mladých hvězd, jak jsem viděl výsledky amerického šampionátu, nebo jsem se byl podívat na jamajské kvalifikaci, je tam hodně potenciálu. Trenér? Můj kouč (Glen Mills) se mě k tomu snaží přemluvit, možná se příští rok na dráze fakt budu u nás v klubu Racers pohybovat, ale spíš jako poradce než trenér. A televizní komentátor? Uvidíme, asi nějaké nabídky mít budu.
V jakém stavu atletiku opouštíte? Není v jednoduché situaci po sérii zejména dopingových skandálů…
Je pravda, že si prošla těžkým obdobím za poslední roky, ale vždycky tvrdím, že si musíte projít tím nejhorším, abyste se dostali k nejlepšímu. Sebastian Coe (šéf IAAF) dělá dobrou práci, snaží se, aby náš sport byl transparentní. Jsme na dobré cestě, jediným velkým problémem je doping. A nějaký čas potrvá, než se s ním popasuje a lidé začnou atletice zase naplno věřit.
