Článek
Když se oba potkali koncem června na Zlaté tretře, Frydrych předvedl svůj nejdelší hod dosavadního průběhu sezóny 80,61 m. A s Röhlerem prohrál o jedenáct metrů… Takový rozdíl mezi nimi byl po většinu roku. Jenže poslední tři týdny zcela obrátily průběh Frydrychovy sezóny a možná i kariéry.
Železný ho podržel
Už ve 22 letech hodil 88,23 m, s tímto výkonem byl v roce 2010 druhým oštěpařem světa. Našlápnuto měl vicemistr Evropy do 23 let skvěle, ale na pronikavý úspěch čekal dlouho. Až do sobotního večera. „Na jednu stranu si můžu říct, že jsem ty roky promarnil. Ale to, co se stalo, mě posunulo tam, kde jsem teď,“ je přesvědčený.
Kdekdo už by nad ním i lámal hůl, jenže trenér Jan Železný ho zahrnul důvěrou. Teď mu jí Frydrych splatil. „On do mě prostě vidí, nemůžu mít po svém boku lepšího člověka. Celou dobu mi věřil, to mě udržovalo při životě. Změnilo to i moji mysl,“ má jasno Frydrych.
Ještě před měsícem se ale nezdála sezóna 2017 být zlomovou. Že získá medaili na mistrovství světa? Za to by sázkaři brali pořádný balík. „Sám jsem se uvrtal do pozice, kdy ode mě nikdo moc nečekal,“ připouští.
Děti házely líp
Vždyť až předposlední den nominačního období ve slovenském Šamoríně hodil limit, pak byl v londýnské kvalifikaci druhý a ve finále třetí. Během tří závodů si posunul letošní maximum z 80,61 m na 88,32 m.
„Celé roky jsem zkoušel něco, o čem jsem byl přesvědčen a pořád to nešlo. Pak jsme udělali nějaký kompromis a posunulo mě to úplně jinam,“ dokládá, jak technické nuance můžou v oštěpu dělat divy.
„Jsem rotační oštěpař a ta technika je složitá. Jednou jsem závodil s malýma klukama, kteří házeli čtyřicet metrů a řekl jsem si: Vždyť oni hážou líp než já! Tak jsem to zjednodušil a už to trochu začalo vypadat jako oštěp,“ líčil rodák z Klatov.
Na kolečko nechtěl
Teď by mohl cítit satisfakci. „Ale ne, žádné zásluhy ani satisfakce,“ zakroutil hlavou. „Jen jsem rád za všechno, co mě sem posunulo,“ ujišťoval bronzový z mistrovství světa. „Jasně, favoriti byli jiní, je to překvapení nejen pro mě,“ připustil.
Emoce přitom na sobě téměř nedával znát. „Jsem takový typ, víc to prožívám uvnitř. Radost bude přicházet až s odstupem,“ tušil.
Ostatně i na čestné kolečko museli Frydrycha malinko přemlouvat. „Není to nic pro mě, trochu nás do něj natlačili. Ale když jsme pak běželi kolem lidí, kteří to prožívali a tleskali nám, byl to zážitek,“ přiznal.
