Článek
Jak se vám zamlouvaly zvýšené běžecké dávky?
Kolocová: My měly dvě varianty. Atletickou abecedu a rychlostní přípravu jsme dělaly s trenérem Korbelem a delší běhání pro základní vytrvalost nám ordinoval Simon (trenér Nausch). Ale nebylo to nic tragického a drsného, že bychom běhaly desítky kilometrů týdně. Spíš si jít na čtyřicet minut zaběhat v tempu, které jsme si po testech určily. Nic, co by nás připravilo na maratón nebo delší běhy.
Co jste snášely hůř? Rychlost nebo vytrvalost?
Sluková: Obojí bylo výborné. (úsměv) Mně běhání nevadí jako Kristýně. Když jsme běhaly na vytrvalost, mohla jsem vzít pejska a vyrazili jsme do přírody, což je pro mě příjemnější, když si člověk najde nějakou trasu a tu odběhne venku na vzduchu. Na druhou stranu atletická příprava, kdy chce člověk trénovat rychlost a dynamičnost, by se v prosinci v kamaších a nabalená jako eskymák dělala venku hůř, tak jsme se jí věnovaly v hale. Obojí je odlišný způsob tréninku, ale pro náš sport je to velice přínosné. Musím říct, že první rok jsme se tomu hodně věnovaly a bavilo mě to. Vyhovuje mi, když se trénink různě mění a není stereotypní.
Ale s běháním máte bohaté zkušenosti, představily jste se i na akcích RunCzech…
Kolocová: Dvakrát jsme běžely pět kilometrů. Vloni jsme zaběhly docela dobře, protože v zimní přípravě běháme víc, v létě už na to není čas ani prostor. Naposledy běháme v lednu a únoru, celé léto neběháme a pak se v září po půl roce neběhání máme rozběhnout na pětikilometrovou trať. Ono by se mohlo zdát, že pro sportovce by to mělo být v pohodě a bez problémů, na druhou stranu ten pohyb je jiný, takže nás potom dost bolí nohy a celé to odtrpíme.
Asi ale zvládnete i delší štreky než je pět kilometrů…
Sluková: Měly jsme i deset v rámci přípravy. Ale snažíme se najít balanc, nepotřebujeme pro náš sport běhat půlmaratóny nebo pravidelně deset kilometrů. Spíš hledáme čas, který by se rovnal délce našeho zápasu, což je 40 minut až hodina. Pak záleží na tempu, jestli chceme posouvat své limity, nebo jdeme jen na regenerační výběh. Delší běhy pro nás nemají efekt a spíš by nás unavily pro další trénink.
Soutěžíte spolu, kdo je rychlejší?
Sluková: Dlouhé úseky neběháme společně, nebo málokdy. A jelikož se známe odmalička a lidi nás srovnávají od deseti let, tak je poslední, na co jsme zvědavé, abychom spolu odstartovaly a soutěžily, kdo z nás je lepší. Nemáme potřebu se srovnávat i my, stačí, když nás srovnává okolí.
Kolocová: My se i domlouvaly na závodech, že poběžíme spolu. Když jedna z nás nemohla, tak jsme zpomalily, nebo když jsem to poslední kilometr chtěla hecnout, tak jsme zrychlily… A pak zase zpomalily, když jsme zjistily, že na to nemáme. (úsměv) Spíš je to legrace, i z hlediska mediální prezentace nám přijde zbytečné, aby se řešilo, že Kristýna Kolocová doběhla o čtyři minuty dřív než Markéta Sluková, nebo naopak.
Zimní přípravu trávíte tradičně v Jihoafrické republice. I tam si troufnete vyrazit na výběh mimo tréninkový areál?
Sluková: Byly jsme, ale jedině společně. Nejde, že bych já vyrazila na jeden kopec a Kristýna na druhý. Jdeme se Simonem, teď s námi byl i Kristýny přítel. A nevyrazíme do koutů, kde by na nás mohl někdo čekat. Třeba podél vody nebo promenády, kde jsou běžecké stezky a běhají i ostatní. V Kapském Městě bych nedoporučovala se pouštět do experimentů a běhat na místech, kde to člověk nezná.
Kolocová: Naposledy jsem slyšela, že někdo vyjel na výlet na kole a vrátil se pěšky… To je jedna z lepších variant, když se tam něco stane.
