Článek
Na bronz smíšené štafety, jedinou českou medaili z MS 2013. Na druhé místo ve stejné disciplíně při SP o dva roky později. A zejména na triumf Gabriely Koukalové při její (zřejmě?) závodní rozlučce s Novým Městem v prosinci 2016, kdy se při jásotu fanoušků otřásaly tribuny v prostoru cíle.
Jenže Vysočina aréna viděla i několik kuriozit, které by čeští biatlonisté radši vymazali z paměti. „Moje nejsilnější vzpomínka? Zlomená pažba, to přetrvává,“ rozesměje se Ondřej Moravec. Předloni mu do smíchu nebylo, ve stíhacím závodě mohl bojovat i o stupně vítězů, jenže ve sjezdu spadl a pažba se mu rozbila na kusy.
Vlastimil Vacek
Už má svoji náhradní zbraň
Dostal erární náhradní zbraň českého týmu, na níž ale nebyl zvyklý, pětkrát minul a bylo po nadějích. „Teď už tu mám i svoji, tu společnou používat nemůžu. Sranda je, že kolikrát s ní nastřelím líp než s tou klasickou závodní. Tak je fajn, že si můžu vybrat flintu,“ říká.
Veronika Vítková tu zažila nepříjemné momenty už v únoru 2015. Po bronzu ve sprintu se při stříhačce na střelnici podívala na své terče, ale ty už byly sestřelené. Ve vánici na ně totiž mířila Němka Franziska Hildebrandová.
Vlastimil Vacek
Vítkové pak v cíli odečítali čas prostátý na střelnici. „Určitě si na to vzpomenu, zrovna nedávno jsme se o tom závodě bavili. Vystřídaly se v něm tři druhy počasí,“ vybavovala si.