Hlavní obsah

Vzpruha pro Vítkovou před šampionátem. Na lyžích konečně jede a střílí rychlé nuly

Soldier Hollow/Praha

Z očí jí zmizelo smutné prázdno, do tváře se vrátil úsměv. Veronika Vítková se ukazuje v americkém Soldier Hollow v úplně jiném světle, než které na ni vrhalo její velké biatlonové utrpení táhnoucí se už od vánočního onemocnění. V sobotní stíhačce Světového poháru dosáhla 30letá česká reprezentantka svého suverénně nejlepšího výsledku této zimy v podobě 9. místa a je na ní znát velká vnitřní úleva.

Foto: Český biatlon/Petr Slavík

Veronika Vítková na trati v Soldier Hollow.

Článek

„Na střelnici mi to v sobotu ohromně sedlo a pozitivní pocit na lyžích je taky delší dobu nepoznaný. Jsem moc ráda, že se mi konečně povedlo vrátit do předních pozic a beru to pro sebe jako ohromnou vzpruhu před mistrovstvím světa," říká Vítková už s výhledem na šampionát, který začíná už za 18 dní ve švédském Östersundu. „Snad můžu doufat, že to při vrcholu sezony přece jen bude dobré," dodává

Generálkou pro Vítkovou bude dnešní smíšený závod dvojic, který absolvuje společně s Tomášem Krupčíkem. „Třeba se nám povede nějaký pěkný výsledek jako další pozitivní náznak toho, že směrem k šampionátu jdu po správné cestičce. Hlavně vydržet zdravá, to raději zaklepu," říká.

Už sprint v dějišti biatlonových soutěží ZOH 2002 naznačoval sportovní procitnutí Vítkové a při stíhačce se dokázala ještě zlepšit o deset míst. Především díky přesně a hodně rychlé střelbě. „Těšila jsem se na ten závod. Věděla jsem, že mi to na zdejší střelnici padá. Velkou radost mi pak udělalo zjištění, že dokážu ty rychlé nuly z tréninku dávat i při závodě, přestože jsou tam čtyři položky," míní česká biatlonistka, která předvedla třetí nejlepší střelecky čas.

Foto: Český biatlon/Petr Slavík

Veronika Vítková při stíhacím závodu v Soldier Hollow.

Patrné na ní bylo i zlepšení na lyžích a při solidním běhu ji střelecká jistota podržela „To co jsem předváděla v Canmore bylo katastrofální, tam jsem se neskutečně vytrápila. Až v Americe se vrátil pocit, že na lyžích konečně jedu a jsem schopná s někým na trati závodit, protože dosud mi všechny soupeřky lehce ujely," uvažuje Vítková.

Najednou má zase v sobě dost energie. „Proč jsem se chytla na těžkých tratích a ve značné nadmořské výšce v Soldier Hollow, na to nemám odpověď, ale hurá, že se tak stalo. Pořád jsem doufala, že se to zlomí a neztrácela naději, že můžu být lepší," míní Vítková, která věří že první umístění v elitní desítce během této zimy pro ni nebude i posledním. „Sezona vyzní podle toho, jaké pro mě bude mistrovství světa," uvědomuje si nejstarší z českých biatlonistek.

Reklama