Ze dna k titulu. Třeba ještě nejsem tak stará, říká nečekaná biatlonová šampionka

Šestadvacetiletá závodnice zažila akci snů. Když se dlouhé hodiny trmácela mikrobusem z Jablonce do Běloruska, jen tajně snila... „Ve skrytu duše jsem v něco takového doufala, kdyby při mně stálo štěstí,“ líčila ve středisku ležícím dvacet kilometrů od Minsku, kde už dříve zažila vcelku příjemné chvíle při zimním evropském šampionátu.

Její tušení se naplnilo. Dosáhla na medaili. A ne jednou. „Jsem teď spokojená. Jsem ráda kvůli holkám v týmu, protože to ukazuje na dobrý směr, kterým jdeme, jsem ráda kvůli rodičům, kteří mě neustále podporují. A jsem ráda i proto, že nakonec nezůstalo u jedné medaile, že jsem dokázala výsledek zopakovat,“ rozplývala se. A to ještě měla na dosah další cenný kov. Vedla, ale závěrečnou stíhačku nakonec uzavírala na šesté pozici.

To v úvodním supersprintu bylo vše obráceně. Předvedla skvělý finiš. „Jako bych měla křídla,“ komentovala pro svazový web posun z osmé pozice po poslední střelbě na druhou příčku v cíli. „Vzpomněla jsem si i na naše tréninky, výjezdy v maximální intenzitě na vrchol nějakého kopce. Říkala jsem si: To máš přece natrénované, nemusíš se bát,“ ocenila běžecký posun za dobu působení norského trenéra Egila Gjellanda. „Cítím posun. Věřím, že se začíná projevovat systematická příprava s Egilem. Dobře ví, co dělá.“

Závěrečná stíhačka ji vrátila ke střeleckým problémům. „Střelba je u mě stále spíš o štěstí a o náhodě, ale v tréninku už mi to jde trochu líp. To je pozitivní krok pro zimu,“ dumala v Raubiči.

„Střílím rychleji i přesněji. Zejména v pátek při supersprintu to bylo zřejmé,“ připomínala, přes co vedla cesta k úspěchu. „Angličtina pro to má slovo flow. Dostala jsem se zkrátka do rytmu: přijedu na střelbu, střílím, na nic nemyslím. Do podobného módu jsem se bohužel v zimě v 90 procentech případů nedokázala dostat. Střelba je u mě stále spíš o štěstí a o náhodě, ale v tréninku už mi to jde trochu líp. Jsem ráda, že se mi to povedlo předvést i v závodě. To je pozitivní krok pro zimu,“ nastiňovala závodnice pověstná v minulosti střeleckým výbuchy.

Byla ráda, že teď v průběhu dlouhé letní přípravy na sebe navlékla závodní číslo. Na rozdíl od některých dalších českých reprezentantů. Zažila nedávný Blinkenfestivalen v Norsku a pohotovost si dopřála znovu i teď v konkurenci řady silných závodnic. „Holky z Ruska, Ukrajiny nebo Běloruska tady byly v plné síle a nejsou to žádná ořezávátka,“ podotkla.

Lze automaticky přenést do zimy dobré pocity z koleček? „Jsou pro nás hlavním tréninkovým prostředkem. Stojíme na nich šest měsíců v roce. A tak to mají všichni. Podle mě je to prostě měřítko výkonnosti, a tedy nyní pro mě i povzbuzení do další přípravy směrem k zimě,“ dodala závodnice, která se o víkendu představí doma při mistrovství ČR v Letohradě.