Článek
Čemu přičítáte čtyři chyby na první střelbě?
Rány prý bylo vpravo, což je taková moje nemoc už od Oberhofu, kde jsem také šel na trestné kolo. Sice tam teď byl nějaký vítr zleva, ale nemyslím, že by to bylo úplně tím. Dva měsíce s tím laboruju. Na Pokljuce jsme hýbali s lícnicí… Moc tomu nerozumím, nevím, co s tím.
Měl jste v hlavě, že jedete mužskou štafetu naposledy?
To ne. Ještě tu je spousta závodů, takže takhle jsem nepřemýšlel. Spíš mě to hrozně mrzí. Závod byl rozjetý skvěle, Bimbo zajel výborně. Tohle jsem určitě udělat neměl, od toho tady nejsem.
Jaké pro vás bylo přebírat od Krčmáře na třetím místě?
Příjemné. Když člověk jede zase takhle vepředu, je to vždycky příjemná vzpomínka.
Vy jich máte za ty roky závodění ve štafetách jistě spoustu.
Když jsem úplně začínal, tak to bylo dobrý. Vzpomínám na olympiádu v Turíně, kde mi bylo 21 let, to byl neskutečný stres. Pamatuju si, jak na poradě říkal Milan Janoušek: „Ondra jede první, za ním jede Bleky (Zdeněk Vítek), ten to bude napravovat. Já jsem předával druhý a Bleky pak dal kolo. (úsměv) Od roku 2007 do 2011 to bylo jak na horské dráze. Jednou dobré, pak kolo. Pak ale přišlo osm let, kdy jsem dal snad jedno dvě trestná kola při poryvu jednou v Oberhofu. Štafety jsem měl rád. Moc jsem nekalkuloval s tím, že mám náhradní náboje. Chtěl jsem to dát na pět. Ty závody mě bavily, navíc začaly smíšenky, kde se nám dařilo.
Z mužských štafet vzpomínáte nejradši na kterou?
Třeba Soči rok před olympiádou a třetí místo, nebo Oberhof, kde jsme byli druzí v roce 2011, to bylo obrovské překvapení, Byli jsme úplní outsideři, to bylo krásné. Nebylo moc štafet, kde jsme skončili do tří, ale i takové okamžiky byly.
A vy jste si je často i ve smíšených štafetách užíval jako finišman.
Pokud člověk dojíždí vepředu, je to určitě příjemné. Má tam přidanou hodnotu, že může zvednout ty ruce. Ale mě bavily i rozjezdy. Když jste na tom výborně, je úplně jedno, kde závodíte.
