Článek
Smíšenou štafetu jste dovezl do cíle na jedenáctém místě, na střelnici chyboval pětkrát. Přitom jste tu byl v posledních závodech přesný, byly dneska náročnější podmínky?
Dnes to nebylo podmínkami, nepodal jsem profesionální výkon. Pro mě jsou tyhle dva dny tak emotivní, že jsem spal asi pět hodin, pořád se budil… Pro mě je to prostě těžké, prožívám to a dnes jsem nebyl připravený na závod.
Hlavou se vám honí vzpomínky na zážitky s Moravcem?
Vzpomínky, nostalgie, všechno… Měl jsem to vloni s Bouškem, když odcházel, mám to letos s Ondrou. Ti kluci pro mě znamenali hodně, rozuměl jsem si s nimi i lidsky.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Mluvíte pohnutým hlasem, takhle dojatého si vás pamatujeme naposledy po medaili na olympiádě v Pchjongčchangu.
Občas mě něco dojme a přijde to. Možná se tomu za dva dny budeme smát, ale já ty emoce nedokážu potlačit.
Už zůstanete v týmu jako nejstarší vy, po odchodech Jaroslav Soukupa, Michala Šlesingra a Ondřeje Moravce…
Je pravda, že jsem si vždycky rozuměl víc se starší generací. To neznamená, že si s mladýma nerozumím, ale s těmahle klukama jsem si fakt seděl a už jsou všichni tři pryč.
Do cíle jste dojížděl s vlajkou letohradského klubu s nápisem „Ondro, děkujeme.“
Byli jsme domluveni, že když nebude o co jet, uděláme takové gesto pro Ondru, protože se mu snažíme maximálně vynahradit, že tu jsou ty prázdné tribuny, protože je to fakt na hov.. Trenér Aleš Ligaun tam na mě čekal s vlajkou a předal mi ji před cílovou rovinkou.
Předpokládám, že smíšenou štafetu dvojic, poslední Moravcův závod, si nenecháte ujít.
Určitě ne, jedu teď na hotel si rychle zabalit a pak sem pojedu Ondru podpořit.
