Místo cíle hledal Moravec vlajku. Naštěstí tam byl fanoušek, říkal zlatý finišman

Finišman zlaté českého týmu mohl chmátnout po momentálně jediném dosažitelném státním symbolu do hlediště. „Tušil jsem, že nikdo z týmu před cílem nebude. Všichni byli buď na trati, nebo na střelnici. Naštěstí tam ale byl ten fanoušek. Zaplať pánbůh za něj," děkoval na dálku.

Přitom ještě chvíli před tím sám sobě v hlubokém záludném sněhu velel k maximální obezřetnosti a jízdě na jistotu: „Hlavně teď nelehni." Ale povzbudit ho mohly zprávy, že soupeři tak jako tak nejsou schopni stáhnout ztrátu. Jeden z trenérů Marek Lejsek hlásil, že má dostatečný náskok. „Ať si to užiju a vybodnu se na to," volal na mě. „Ten finiš pak byl super, když netuhnete a nemusíte se bát do poslední vteřiny," líčil dále pro biatlon.cz.

Na rozdíl od Veroniky Vítkové, která štafetu zdárně rozbíhala, bral raději zlato z tohoto MS než stříbro z loňské olympiády.

„Ono projíždět cílem první, nebo druhý, to je prostě rozdíl. I když kouzlo olympiády je v jejím čtyřletém cyklu," přemítal Moravec nad hodnotou medailí ze smíšených štafet a dospěl k jednoznačnému výsledku. „Tohle už se také nemusí nikdy podařit. V tuto chvíli to mám tak, že zlato je zlato."

A navíc se podle něj vše násobí, že jde o triumf sdílený. „To v normálním individuálním závodě člověk nezažije. Navíc ta radost se netýká jen nás čtyř, ale opravdu celého týmu. Všichni jsme se objímali, gratulovali si, prostě super."