Článek
Až do osmnácti let oba sporty kombinoval. V létě vodní slalom, v zimě biatlon. „V juniorech se to ještě dalo skloubit. Pak jsem se na vodě nedostal do reprezentace do 23 let a přehouplo se to směrem k biatlonu,“ popisuje. Na kajaku už tak jezdí jen pro zábavu, zato na lyžích nabrala jeho kariéra strmý vzestup.
Chvála od šéftrenéra
„Střílí dobře, je dynamický, za poslední rok na sobě hodně zapracoval, vzali jsme ho sem trochu za odměnu,“ chválí ho reprezentační šéftrenér Ondřej Rybář.
Když Hošek předváděl stabilně dobré výsledky v IBU Cupu v čele s pátým místem v rakouském Obertilliachu a po potížích s kolenem doháněl tréninkové manko Michal Šlesingr, přišel mu opožděný vánoční dárek v podobě nominace do Oberhofu.
„Dozvěděl jsem se to večer před Silvestrem, nečekal jsem, že naskočím do svěťáku tak brzo. Je zvláštní vidět kolem sebe nejlepší biatlonisty světa, ještě s tím nejsem úplně sžitý,“ rozhlížel se kolem sebe v oberhofské DKB Ski Areně.
Občas chybí jen teplo
Po slalomu se mu zasteskne snad jen ve dnech, kdy panuje počasí jako včera v Oberhofu. „Když vidím, jak jsou slalomáři někde v teple v Emirátech, malinko jim závidím. A trochu mi chybí i ta skvělá parta lidí, co tam byla, i s Jířou Prskavcem se znám od dětství,“ líčí.
V čem mu imponuje právě Hradilek? „Líbí se mi, jak si sport neuvěřitelně užívá, má z každého tréninku i závodu obrovskou radost,“ říká Hošek, o němž Rybář tvrdí, že kolem sebe také dokáže šířit úsměvy a dobrou náladu. „Snažím se, i když třeba po nepovedené položce jdou taky negativní emoce ven,“ přiznává biatlonista, který měří jen 160 centimetrů.
„Já vždycky říkám, že nevím, jaké je to být velký, tak nedokážu porovnat,“ pousměje se při otázce na výhody a nevýhody menšího vzrůstu. „Určitě mají vyšší kluci větší páky a odraz holí, ale já jsem zase lehčí než oni a silově na tom nejsem špatně, tak se to vykompenzuje,“ porovnává. Premiéry mezi elitou by se mohl dočkat v nedělní štafetě.
