Hlavní obsah

Vítkovou těší dvě pódia během jedenácti dnů, v transu se vyždímala pro bronz

Ruhpolding/Praha

Probrala českou biatlonovou reprezentaci, podruhé během jedenácti dnů stála Veronika Vítková na stupních vítězů při Světovém poháru. Začalo to první lednový čtvrtek při sprintu v Oberhofu a v neděli doběhla v dalším německém středisku Ruhpoldingu po strhujícím finiši třetí i v závodě na 12,5 km s hromadným startem.

Foto: Matthias Schrader, ČTK/AP

Veronika Vítková slaví po úžasném finiši bronz v závodě s hromadným startem v Rupholdingu.

Článek

„Jsem moc šťastná, jak to dopadlo. Zdá se, že forma tam je, tak si přeju jediné, ať se mě ještě měsíc drží," usmívala se Vítková už s výhledem na olympijský vrchol. V masáku si neodpustila dvě rány mimo terč, ale závěrečnou položku vstoje už zvládla čistě. „Už jsem toho měla vážně plné zuby. Soustředila jsem se hodně na poslední stojku a podařila se mi nulově," líčila.

Střelnici česká reprezentantka opouštěla druhá, 16 vteřin za Kanaďankou Crawfordovou, která jako jediná nemusela na trestné kolo. Jenže zezadu se za oběma hnal neuvěřitelně rychlý tandem Mäkäräinenová, Dahlmeierová. Poslední dva kilometry nabídly strhující podívanou. Finka nejlepším běžeckým časem urvala pro sebe prvenství, na něž čekala přesně rok.

„Snažila jsem se Kaisu uviset, ale i když mě držely lyže, tak už nešlo stíhat její tempo," uznala Vítková. Když ji předstihly dvě vlčice, chtěla zkusit jet ještě o bronz. „Mezírka na Kanaďanku se ale zdála dost velká," mínila Vítková, která jela podle vlastních slov závěr jako v transu. „Moc jsem nevnímala a jen se ždímala. Když jsem potom Crawfordovou uviděla blíž před sebou, tak jsem uvěřila, že ji dám, byla už hodně tuhá," uvedla spokojeně Vítková.

Nakonec soupeřku porazila o šest desetin vteřiny a zase si užila vyhlášení na pódiu. „Už se mi zdálo, že Verča na stupně vítězů nedosáhne, ale v posledním kopci to nakopla a ve finiši šla přes Crawfordovou. Bojovala do posledního metru a vyplatilo se jí to. Předvedla báječný závod, je vidět, že v lednu chytila fazónu," říkal pro Českou televizi trenér Zdeněk Vítek.

Devětadvacetiletá dcera trenérova bratrance pak porovnávala letošní dvě třetí místa. „V Oberhofu jsem s ostatními soupeřila na dálku, tady ten souboj napřímo byl lepší, emotivnější. Každé pódium mě baví, ale pořád je co zlepšovat, protože nuly mi ještě úplně pokaždé nepadají. A i běžecky je kam se posouvat," usmála se aktuálně sedmá žena celkového pořadí SP.

Přestože se od čtvrtka do neděle ještě závodí v Anterselvě, neměl by Vítkové uniknout masák pro třicet elitních biatlonistek ani na olympiádě. Na ZOH může být českým trumfem. „Takhle to neberu, já se snažím soustředit na každý závod, bez ohledu na to jakou má nálepku. Teď jedeme do Itálie a na myšlenky na Pchjongčchang ještě bude dost času. Ale cítím se dobře a řekla bych, že to moje správné biatlonové naladění stoupá," uvažovala Vítková.

Reklama