Unikátní a odvážná cesta. Češka bojuje o svůj sen až na druhém konci světa

Nevím, kolik lidí duel sledovalo, ale hala byla plná. Pro mě to byl úplně první zápas a byl vypsán na pět kol po třech minutách.

Vůbec, až mě to samotnou překvapilo (smích). Prostě jsem se soustředila jenom na zápas a nevnímala lidi v hale, ani kamery.

Ten pocit po zápase se nedá moc popsat. Převládala obrovská radost a úleva nad tím, že to dobře dopadlo a obešlo se vše bez zranění.

Kun Khmer je kambodžský národní sport, zájem a sledovanost bych přirovnala k fotbalu v Česku. Takže předpokládám, že se dívaly statisíce kambodžských chlapíků sedících u televize s otevřenou plechovkou piva.

V Kambodži jsem vůbec poprvé zkusila nějaké bojové umění. Trénink mě úplně uchvátil a zažít aspoň jeden zápas v Kun Khmer byl můj takový malý sen.

Do Kambodži jsem se původně dostala kvůli svému zaměstnání před dvěma lety. Žila jsem a pracovala v hlavním městě Phnom Penhu rok a půl, potom jsem se vrátila zpátky do Česka. Před návratem domů jsem dostala nabídku od svého nynějšího trenéra, Chana Rothany, že mě bude trénovat a zařídí zápas, pokud se do Kambodži vrátím. On je jeden z nejlepších kambodžských zápasníků a trenérů, taková nabídka se neodmítá. Takže jsem našetřila peníze, skončila na konci roku 2018 v zaměstnání a odletěla zpátky do Kambodži. V tuto chvíli hlavně trénuju, žiju z úspor a zkouším si něco přivydělat.

Většinou zvládám dva až tři tréninky denně. Skoro každý den dělám Kun Khmer, makám na fyzičce v posilovně, chodím na MMA a BJJ tréninky. Někdy si ráno přivstanu a jdu běhat, dokud není moc horko.

Odhadem půl roku jsem chodila na tréninky MMA a thai boxu do Penta gymu v Praze.

Bydlím v hlavním městě v Phnom Penhu. Trénuju na různých místech, nejčastěji v klubu, který se jmenuje Selapak. A pak různě pendluju mezi dalšími místy na motorce. Zatím žiju převážně z vlastních úspor a občas si něco přivydělávám online.

Obrovský, hlavně co se týče thaiboxu. V Kambodži se mnohem víc skáče přes švihadlo, poskakuje po pneumatikách a kope do pytlů.

Chtěla bych mít pár dalších zápasů v Kun Khmer a pak zkusit MMA. V Asii je velmi populární organizace ONE Championship, kam bych se chtěla dostat. Rozhodně platí, že počítáme s posunem do MMA. Dostat se do zápasů MMA ve One Championship je můj sen.

To vůbec nevím, bude hodně záležet na okolnostech a jak se mi bude dařit.

Život v Kambodži může být hodně snadný a docela levný, záleží, jak člověk žije. Dá se sehnat levné bydlení i jídlo, což mi usnadňuje situaci. Situace chudých Kambodžanů je ale většinou dost hrozná, neexistuje spolehlivá sociální ochrana, pravidla se jednoduše ohýbají ve prospěch těch bohatých. To mi na Kambodži hodně vadí.

V hlavním městě je cizinců spousty, takže v Phnom Penhu je to v pohodě. Změna nastane, když začnu mluvit khmersky, tedy místním jazykem, protože to většina cizinců neumí.

Není moc složitý, ale je mu dost špatně rozumět. Výslovnost je úplně odlišná, a větná skladba taky. Teď jsem na úrovni každodenní domluvy, dost věcem ještě nerozumím. Tohle mi trvalo asi rok. Hlavně je problém s přepisem do latinky kvůli výslovnosti, neumím číst a psát. To je hrozně složitý, tak se to ani nepokousim naučit (smích).

Česko většina lidí nezná, považují mě často třeba za Francouzku. Naštěstí se trochu chytají u Československa, tak dělám osvětu o tom, že Československo už pár let neexistuje. Dokonce i v záznamu ze zápasu několikrát zaznělo, že pocházím z Československa. Není divu, o žádné jiné Češce tu nevím.

Zatím dost pozitivní. Mám pocit, že hodně lidí očekávalo moji totální neschopnost a prohru. Občas totiž přemluví nějakou cizinku k zápasu, ale berou je pouze pro pobavení publika a takový vtip. Předpokládám, že i moje soupeřka očekávala jednoduchý zápas a pak vypadala hrozně překvapeně a zklamaně.

Zatím nemá takovou popularitu jako tradiční Kun Khmer, ale postupně získává na oblibě. Velkým tahákem je hlavně ONE Championship, kde se kambodžští zápasníci objevují docela často. Jedním z nejoblíbenějších zápasníků MMA v Kambodži je právě i můj trenér Chan Rothana.