Hlavní obsah

Já jsem Anai a porazil jste mého syna… Krpálek se diví, že ho do Japonska pouštějí

Michal Osoba (Tokio)Sport.cz

Na tiskové konferenci budil mezi japonskými žurnalisty stejnou pozornost jako domácí vítězka nejtěžší váhy Akira Soneová. Lukáš Krpálek je v zemi, které dala světu judo, uznávanou ikonou. I když mu tu mnozí možná nemůžou přijít na jméno…

Foto: Issei Kato, Reuters

Krpálek v urputném finálovém souboji s Japoncem Hisajošim Harasawou.

Článek

Jak Japonci nesou, že jste jim vzal světový titul v nejtěžší kategorii?

Bojím se, jestli mě sem ještě pustí. (úsměv) Před týdnem jsme byli na soustředění v Beppu a měli tam sezení se starostou, trenéry a šéfy klubů. Představil se tam pan Anai, že je táta Takamasy Anaie, kterého jsem porazil na olympiádě. Pak dostal slovo další trenér a říkal, že se jmenuje Momose, a taky před šesti lety s panem Krpálkem prohrál. To jsme se divili, že nás sem ještě berou… Už asi nespočítám, kolikátého Japonce jsem porazil.

Ale porážet borce ze země, kde je judo tak populární, určitě obzvlášť těší…

Je to obrovský úspěch. Od juniorů, když jsem tu byl v sedmnácti bitý od Japonců, jsem si v duchu říkal, že jim snad jednou vrátím, jak jsem tu trpěl. Japonci pro mě vždycky byli velká motivace, předvádějí nádherné judo. Ať pošlou svoji jedničku nebo šestku, dokáže bojovat o medaile. Když pak porazíte i toho nejlepšího, to je úžasné, zvlášť doma.

Foto: Issei Kato, Reuters

Lukáš Krpálek v souboji s Hisajošim Harasawou na mistrovství světa.

Jak psychicky náročný bude předolympijský rok v pozici mistra světa?

Vůbec nevím, jak to zvládnu. Když jsem vyhrál první mistrovství světa, byl jsem z toho pak celý rok špatný. Každý byl na mě nahecovaný, chtěl mě porazit, výsledky šly dolů a hrozně těžko jsem to nesl. Samozřejmě jsem si na to v poslední době zvykl, ale ty stresy před závody jsou obrovské. Když se stresuju, možná to zbytečně nerozbalím, nechci udělat chybu, proto vedu dost často taktické boje. Myslím, že další rok bude pro mě hodně těžký, ale já se nedám.

Olympiáda v Japonsku je pro vás zjevně velkým hnacím motorem.

Udělám vše pro to, abych tu uspěl. A když si dám nějaký cíl, chci ho dosáhnout. Kdyby to nemělo dopadnout za rok na olympiádě, budu to muset zkoušet, dokud to nevyjde. Ale za rok je v Japonsku a kde víc si tu medaili přát než tady? Jenže v judu je to hrozně těžké, stačí sekunda a prohrajete. Ani tady na mistrovství světa snad nikdo z kluků neobhájil loňské zlato.

Je pravda, že vaše medailová sbírka je úctyhodná.

Moc si vážím, že už deset let skoro každý rok vozím medaile nebo aspoň postupy do finálových bloků. Už kolikrát jsem si říkal, že ten rok nemůže nic překonat, a ono se to dařilo. Celá kariéra je pro mě pohádka, i kdybych už nic nevyhrál, je nádherná. Ale rozhodně nekončím a nějakou medaili budu chtít urvat. Ideálně tu olympijskou…

Reklama