Hlavní obsah

Místo plné arény proběhne velké české loučení v tichu a bublině

Antalya/Praha

Startoval na dvou olympiádách, byl pátý v Evropě i na světě. A na horizontu kariéry se 34letému Pavlu Petřikovovi splní ještě jeden judistický sen v podobě vrcholné akce doma. Byť si mistrovství Evropy, které proběhne v O2 areně příští týden, představoval trochu jinak.

Foto: Český svaz juda

Judista Pavel Petřikov.

Článek

Po třech odkladech šampionát přece jen proběhne, ale bez diváků. Ulevilo se vám?

To první odložení mi tolik nevadilo, po letech jsem se po domluvě s tátou (bývalý vicemistr světa, nyní trenér – pozn. red.) mohl v klidu věnovat fyzické přípravě. Po druhém odkladu už jsem byl trochu skeptický, bylo tam pár těžších dnů, kdy šla morálka dolů, bál jsem se, že to nemusí vůbec dopadnout. Tak jsme rádi, že šampionát bude, i když je ohromná škoda, že bez diváků.

Vás to jistě mrzí obzvlášť, když jste předem ohlásil, že čtrnácté mistrovství Evropy bude vaším posledním.

Představoval jsem si, jak bude plno, takhle to bude smutné… Já už byl párkrát nalomený, že skončím, naposledy v roce 2017. Ale pak jsem byl pátý na světě, tak jsem si to ještě rozmyslel, a když Praha získala mistrovství Evropy, byl to velký tahák a hlavní důvod, proč jsem ještě pokračoval.

 
 
 
Zobrazit příspěvek na Instagramu
 
 

Na starý kolena jedno z těch příjemnějších soustředění. Díky za něj 🙏

Příspěvek sdílený Pavel Petrikov (@judista_),Říj 3, 2020 v 11:29 PDT

Může vás něco zlomit, abyste ještě pokračoval? Třeba dobrý výsledek a zvýšená šance na olympiádu příští rok…

Jsem přesvědčený, že to je moje poslední mistrovství Evropy. Hlavním důvodem je můj zdravotní stav, poslední půlrok byl už dost na hraně.

Padne na vás nostalgie, až si připomenete, co všechno jste s judem prožil?

Určitě přijde. Už teď se nad tím zamýšlím, vracím ke kariéře. Když mi není dobře, vytáhnu z pomyslného šuplíku ty dobré vzpomínky. Asi to na mě dolehne, jsem přece jen citlivější typ, ale teď v přípravě by mi to nepomohlo, už tak nebylo starostí málo.

Patřil jste mezi judisty, kteří prodělali nemoc covid-19. Jak se na vás podepsala?

Prodělal jsem ji asi před měsícem a půl po návratu ze soustředění v Turecku. Byl jsem deset dnů v karanténě, ale ještě po dvou týdnech jsem byl pozitivní, tak to nebylo ideální. Pak jsem začínal s tréninkem podle doporučení lékařů hodně opatrně, ale pořád mě při vyšší intenzitě tréninku bolela hlava. Teď před dalším soustředěním v Turecku jsem absolvoval vyšetření v zátěži a testy krve a všechno bylo v pořádku, tak snad už je to dobré.

Jak vám přípravu komplikovala opatření znemožňující trénink v halách?

Teď jsme opět v turecké Antalyi, a když jsme sem letěli, asi o dva dny jsme se minuli s tím zákazem. Horší je, že poslední turnaj jsem měl v únoru, tak jsem na sebe upřímně zvědavý.

Jak se srovnáte s pobytem v bublině, ve které budete mezi hotelem a halou, a tichem při zápasech?

Bublinu jsem ještě nezažil, náročnější to může být na shazování váhy, když musíme být na hotelu, ale myslím, že když budu mít tak dvě kila navíc, nebude problém je za den a půl shodit. A na to ticho jsem zvědavý. Uslyšíte svůj krok, každý pohyb nohy po žíněnce a každé slovo trenéra, na to nejsme moc zvyklí.

Až definitivně svléknete závodní kimono, čemu se budete věnovat?

Chci se vydat trenérskou cestou, záleží i na domluvě s českým svazem, co by připadalo v úvahu, ale tam vidím svoji budoucnost.

Reklama

Související témata: