Článek
Bojové sporty byly Novákovým velkým koníčkem. Na základní škole zkoušel judo, na střední pak aikido. Právě v té době ale našel kontakt na člověka, jenž v Hradci Králové cvičil capoeiru. Kontaktoval jej a vyzkoušel trénink, následně cvičil tuhle disciplínu častěji a častěji... Spolupráce se rozjela tak, že se muži připojili ke světové asociaci a založili klub. „Tréninky juda i aikida byly strohé, disciplína se na nich brala příliš vážně. Na capoeiře to bylo o něčem jiném. Atmosféra byla uvolněná," pochvaluje si Novák. „Pro mě je capoeira radost, volnost a improvizace."
Capoeira je pro Brazilce kulturním fenoménem, obsahující svébytné bojové umění, připomínající pohybovým stylem tanec s akrobatickými prvky, doprovázené původní hudbou. „Krásná je, že si v capoeiře člověk najde, co má rád," prozrazuje Novák, co mu učarovalo. „Správný capoeirista by měl ale zvládat všechno. Jedni se učí od druhých. Minimálně se o to pokoušejí," upozorňuje.
Ideální je podle Nováka začít s capoeirou okolo pěti let. „Nejmenší děti učíme základní pohyby formou her. Musejí vstřebat, že občas koukají na druhého hlavou dolů," směje se Novák. „Jde spíše o nezvyk," soudí. Správný capoeirista prý během nácviku přemetů a salt často překonává strach. „Pokud je vidět, že se bojí, je třeba na cvicích pracovat postupně," vysvětluje trenér. Nejprve se zkouší výskoky, dopady na měkkou žíněnku, kotouly vzad... „Je to jako u čehokoli jiného. Na kole někdo taky umí hned a někomu to trvá déle," dodává.
Na vyznavače tohoto odvětví čekají vedle vystoupení i regulérní závody. Nejde však o klasické souboje jednoho proti druhému, ale o hru se sokem. „Musíte být neustále ve střehu, sledovat pohyby soupeře a přizpůsobovat mu svou strategii. Ideálně i šikovně zaútočit, pokusit se protivníka vyvést z rovnováhy a překvapit jej," vypravuje se zaujetím Novák. Capoeiristé jsou flexibilní. „Dokáží rychleji reagovat. Během tréninku se naučí poslouchat rytmus i základy portugalštiny," přidává zajímavost.
Doba pandemie každopádně sportu ani umění nepřála, jak vše řešili Novák a spol.? „Snažili jsme se nějak přežít, cvičili jsme online, bez zpěvu a bez hry. Drhlo to," přiznává. Nyní už se naštěstí i pardubičtí capoeiristé začínají scházet, ale je jich méně. „Loni jsme v základně měli okolo sedmdesáti členů, teď se jich vrátilo zhruba čtyřicet," uvádí trenér. „Jádro ovšem zůstalo. Postupně se určitě dáme dohromady a v září nastoupíme v plné síle," dodává.
