Rubriky:

Ostatní sporty

Čertů se ještě bojím, přiznává sportovní královna Sáblíková

22. prosince 2010 22:32

Po Věře Čáslavské a Janu Železném je teprve třetím vítězem v dvaapadesátileté historii ankety Sportovec roku, kterému se podařilo obhájit královskou korunu. „Moc si toho vážím, protože obhájit je vždycky těžší, než poprvé získat. A vyrovnat se jednou Věře Čáslavské nebo Janu Železnému, to je sen,“ přiznala Martina Sáblíková ve středu pozdě večer, když křišťálovou korunu zvedla potřetí nad hlavou. Před tím to bylo v letech 2007 a 2009.

 

Petr Horník, Právo

Po úterním návratu ze soustředění v Collalbu pro vás nastaly hodně hektické hodiny. Stihli jste návštěvu u ministra vnitra Johna, ale chyběli jste u ministra školství Dobeše. Co bylo příčinou?

Vůbec jsem o tom nevěděla. Nějak se to k nám nedostalo. Jinak bychom s trenérem Petrem Novákem určitě a rádi přišli.

Letos jste získala dvě olympijské zlaté medaile, k nim jeden bronz. Rozšířila jste sbírku zlatých medailí ze světového a evropského šampionátu a obhájila prvenství ve Světovém poháru. Norové vám k tomu dali rychlobruslařského Oscara... Byla v tomhle roce vůbec chvíle, kdy vám bylo úzko?

Během roku jsem nějaké problémy řešila. Co se týká závodění, byla jsem nemocná v úvodu Světového poháru. Doufám, že se všechny potíže vyřešily. Už se cítím zase velmi dobře a plná sil. Hlavně jsem ráda, že ty zdravotní problémy přišly až po olympiádě a ne v olympijské sezóně.

Jaký moment z té úspěšné sezóny pro vás byl nejsilnější?

Dvě olympijská vítězství a z jiného soudku pak basketbalové mistrovství světa žen u nás.

Dají se srovnat cesty ke dvěma olympijským zlatům ze tří a pěti kilometrů?

Na trojce jsem čekala skoro pětadvacet minut, jak to nakonec dopadne. To byly hrozné nervy. Pětku jsem jela v závěru, ale nevěděla jsem, jak dopadnu. Po projetí cílem jsem hledala na tabuli čas, a jestli před ním svítí jednotka nebo dvojka. Po obou medailích to bylo ale na stupních vítězů úžasné.

A když srovnáte pocity, jaké to je přebírat křišťálovou korunu pro Sportovce roku letos a loni?

Přijde mi to stejné, novinářů kolem mne je pořád hodně (smích). Pro mne je super vůbec se dostat do první desítky, protože v Česku máme hodně dobrých a úspěšných sportovců. Jsem v ní už počtvrté. Letos byla konkurence obrovská, spousta skvělých českých výsledků, a vybrat desítku muselo být pro novináře moc těžké. Ale faktem je, že vždycky je těžší obhájit než poprvé získat.

Jak byste postavila první trojku Sportovce roku?

To je strašně těžké... Sebe nebudu počítat, takže první by byl veslař Ondra Synek, druhý běžec na lyžích Lukáš Bauer a třetí slalomářka Šárka Záhrobská. I ostatní ale dosáhli super výsledky.

Je v desítce nejlepších sportovců někdo, koho byste neznala?

Házenkář Filip Jícha. Toho jsem osobně neviděla, ale on tu ani není.

Tři vítězství... Už máte jen o jedno méně, než získali Věra Čáslavská a Jan Železný...

Vyrovnat se jim, to je sen. Ale je to hodně daleko. Dobrých sportovců máme hodně. Kdyby se mi to povedlo, bylo by to super.

Už jste si zvykla na frmol kolem sebe, vybírání šatů, vizážistky?

Šaty za mne vybírá někdo jiný. Já mám až to konečné slovo. Rozhodovala jsem se mezi dvěma. Musím se v nich cítit dobře. Horší je to s vysokými podpatky bot. Jsou víc vratké než brusle. Na nich bych si netroufla tak rozběhnout... A co se týká vizážistek, které ženě by bylo nepříjemné, když ji někdo líčí a nemusí to dělat sama.

Když jste se rozhlížela po sportovcích kolem sebe, říkala jste, že to je jedna osobnost vedle druhé. Copak vy se necítíte jako osobnost?

Nemám to v sobě. Já se jako celebrita nikdy cítit nebudu. Jsem ráda, že jsem se mezi ně dostala. Přes ty všechny medaile se pořád chovám stejně, tedy snažím se o to. Ale to by spíš řekli ostatní lidé, co se se mnou potkávají. Na olympiádě a po ní jsem musela ustát velký tlak, ale nemělo to na mne žádný negativní vliv. Jsem moc ráda, že mě lidé kolem berou. Mám je ráda, nejvíc fanoušky. Se všemi bych se chtěla sejít. Ale to bohužel nejde.

Co pro vás dvě olympijská zlata znamenají z pohledu do budoucnosti?

Velkou odpovědnost. Když mi to pojede, chtěla bych samozřejmě uspět i za čtyři roky na olympiádě v Soči.

Kde vůbec máte korunky pro Sportovce roku?

Doma a poctivě z nich utírám prach, když jsem doma.

Jak se těšíte na Vánoce?

Strašně moc, protože zase budu pár dní s rodinou. Ale i na Štědrý den budu trénovat.

Kdy odjíždíte znovu do Collalba?

Už 28. prosince a budeme tam až do evropského šampionátu, který začíná 6. ledna.

S jakým cílem tam pojedete?

Uspět co nejlépe. Jako obhájkyně titulu bych chtěla skončit na bedně. Už jsem na tom fyzicky dobře, je jen otázka, jak se srovnám do sprintu. Jede se čtyřboj, čím delší trať, tím by to mělo být lepší.

Silvestra strávíte v Collalbu. Bude večerka před půlnocí?

Určitě do půlnoci vydržíme, ale žádné velké oslavy nebudou. Připijeme si do Nového roku. Budeme trénovat a ladit na šampionát.

Čím je pro vás Collalbo zajímavé?

Jsem tam hodně často, takže k němu mám vztah. Má pro mne osobní kouzlo. Je tam krásná příroda a jsou tam fajn lidé, kteří se nám snaží hodně pomáhat. A daří se mi tam...

Sledujete o Vánocích televizní pohádky?

Sleduji a budu se snažit jich vidět co nejvíc a ty co mám nejraději. A budu k tomu jíst cukroví.

Máte raději princezny nebo čerty?

Čerty... Těch se doteď bojím, i když vím, že nejsou, tedy prý... (smích)

Karel Felt, Právo

Zrušit


Časová osa: Ostatní sporty

Filtr článků - Ostatní sporty